Studánka Hejtmanka byla svědkem vraždy

Bylo to za doby, kdy naším krajem táhli pruští vojáci. K nelibosti místních se ubytovávali po domech, kde snědli všechno, na co přišli. Jejich velitel – hejtman – byl ubytovaný v chalupě u Zbořilů. Byl to ovšem zdvořilý, a také sympatický člověk, který si vzal jen to, co mu panímáma Zbořilová nabídla, a také s ní rád poseděl na besedě v kuchyni. A jako cizinec ji také okouzlil svou češtinou. Jeho sympatie ale nesdílel pantáta Zbořil, který na hejtmana žárlil. Když pak jednou Zbořila v jeho žárlivosti ještě v hospodě popíchnul soused, a když večer po návratu domů Zbořil také uviděl, jak se jeho žena s hejtmanem na odchodu s kapesníčkem loučí, v tu chvíli žárlivost vyvrcholila. Zalezl do komory, kde cosi dlouho kutil. Potom se mihl ve dveřích s měchem na zádech a zmizel. V tom pytli ukrýval starou pušku, po dlouhém čase opět nabitou. Předběhl hejtmana na cestě a na louce za vsí si na něho počíhal v keři u studánky. Když pak hejtman došel na místo, aby se občerstvil vodou, vykoukla z chrastí hlaveň, a prásk. Mrtvý hejtman se skácel k zemi.

Starého Zbořila nikdy nedopadli. Mělo se za to, že hejtman zemřel tak, jako spousta dalších vojáků, v boji. Jen studánka, která má díky této pověsti své jméno Hejtmanka, je této události jediným svědkem.