Jak se poznal Krčín s čertem

Jednou se na staré baště rozskočily dubové dveře a mezi nimi se objevil statný chlapík. U stolu seděl zamyšlený Jakub Krčín a před ním se kupily nákresy rybníků, vodních koryt a stok. Na otázku, co chce, odpověděl neznámí, že je koňský handlíř a přichází rovnou z Bechyně od bratra rožmberského vladaře Petra Voka. Poté vyndal handlíř ze záňadří list a podával jej Krčínovi spolu s pozdravením pana Petra Voka a s nabídkou svých koňských služeb.

Krčín pozval neznámého dál. „Buch – cvak, buch – cvak,“ zaznělo pod křížovou klenbou. „Černá noha – lidská noha, černá noha – lidská noha“, bleskurychle projelo rybníkářovou hlavou. Rychle mrkl na handlířovy nohy a div nezkameněl. Příšerné kopyto šklebilo se na něj po pravici, zatímco druhá končetina byla člověčí. „Černý“, zablekotal Jakub. Čert ho uklidňoval a vyprávěl o svých službách pro pana Petra Voka, milovníka koní, zatímco si Jakub prohlížel jeho špičatou bradku, silné rty, orlí nos a zarudlé oči. Všiml si i dvou hrbolků na vypouklém čele mezi kudrnatými smolnými vlasy. Rybníkář jej nenechal dlouho mluvit, zeptal se hned, co po něm černý chce.

Ďábel se mu začal vemlouvat do služeb nejprve s koňmi, to hned Krčín odmítnul, s tím, že má jiné starosti. Má velké plány s třeboňskou rovinou, kterou chce přivést k užitku. Krčínovy starosti čerta rozsemály. Proto prý přišel, věděl, že rybníkář potřebuje pomoct. Chvíli se oba mezi sebou dohadovali, zda by tanhleten kraj zapomenutých bažin mohl být výnosný či nikoliv. Až nakonec čert nabídl Krčínovi své čertovské tlapy k pomoci za ruce lidské. Za to od Krčína požadoval maličkost, úpis podepsaný Krčínovou vlastní krví. Rybníkář neváhal dlouho a nakonec úpis podepsal. Když osaměl, v místnosti zůstal jen strašný smrad.