Jak Zákupy a Božíkov povstaly a ke svému jménu přišly aneb Pohanský chrám

Již velmi dávno je tomu, co v naší zemi obětovali lidé starým pohanským bohům. Všude, kde se tmavé hvozdy až k lidským obydlím táhly, v místech, kam lidská noha jen málokdy vkročila, rozkládala se pohanská obětiště – pohanské chrámy.

I nedaleko říčky Svitavy, na jihozápad od vrchu nad ní se vypínajícího, nazvaného později Kamenický, bylo obětováno pohanskému bohu. Jeho jméno bylo prý Černoboh. Byl to bůh zlý a krvelačný. Jemu k potěše vždy každoročně musely být obětovány dvě děti, či dva mladí, krásní lidé, vždy chlapec a děvče.

Avšak i pohanské vládě přišel konec a do naší země se začalo šířit křesťanství. Celá země nové náboženství přijímala, jen pohraniční hvozdy se nové víře bránily. A jestli přece někdo z místních křesťanství přijal, pak byl jako odpadlík pronásledován. Zdejší krajina, Záhvozd snad tehdy zvaná, patřila k nej-pevnějším pohanským tvrzím, jistě i proto, že byla řídce osídlena.

Jednou - jak se vypráví - zas přišla chvíle, kdy Černoboh měl být svou každoroční obětí uspokojen a volba padla jednomyslně na mladíka a děvče, kteří pocházeli z rodin, jež přijaly křesťanství. Jejich oběť se tak měla stát zároveň i trestem pro ně za to, že se nepřidrželi oni ani rodiče náboženství předků.

Veliký pláč a naříkání nastaly v obou postižených rodinách a že jiné pomoci neviděli, obrátili se všichni o pomoc ke svému Bohu a v modlitbách a zoufalých prosbách trávili bezesné noci a trudné dny, jež jim do chvíle oběti zbývaly.

Mladík i děvče byli spoutáni a odvedeni do chýše, z níž se už jen při poslední své cestě na obětiště měli dostat. Ještě několik dní zbývalo. Černoboh, hrozný bůh, musel dostat své jen v určitý den a jindy by oběť nepřijal, naopak, zle by ztrestal opovážlivce, kteří by nedodrželi jeho řád. Svými netopýřími křídly by zakryl slunce, svými spáry vyrval úrodu z polí a lidi rdousil zlými nemocemi. Proto ani o okamžik nesmělo být zkráceno ani prodlouženo čekání na smrt odsouzených. Ti jen v pomoc svého boha doufali a věřili, že svou mocí přemůže pohanské modly. Tak jen stále úpěnlivěji se modlili a s hořkým pláčem vzpomínali na své drahé, které už nikdy neměli uvidět.

Konečně přišel den oběti. Kněží za velikého shromáždění vyvádějí odsouzence z chýše. Dav je vítá nenávistným řevem a těší se, jak jejich odpadlická krev omyje sochu Černoboha. V křiku a vřavě zanikají i modlitby nešťastných. Jak je mohl uslyšet jejich Bůh? Jak jim mohl pomoci?

A už vcházejí, či vlastně jsou vlečeni na obětiště, už se před nimi rozestupuje dav, již hledí na strašlivou podobu Černobohovu, již se k nim blíží dva obětníci s lesknoucími se v zapadajícím slunci noži, tu naposledy se mládenec s dívkou vzepnou a s po-hledem k nebi upřeným vzkřiknou jen: „Bože, pomoz!"

V té chvíli se obloha zachmuří, z ní jasný blesk padne na sochu Černoboha, ta se kácí a v okamžiku, kdy se země dotýká, se půda rozestoupí a celé obětiště i se svými služebníky a rozvášněným davem pohanů se propadá do hlubin. Jako ostrůvek zde zůstává místo, na němž nešťastníci před chvílí svůj konec očekávali a teď s úžasem na své osvobození hleděli a pokleknuvše za ně děkovali.

Oba pak společně do neštěstí upadlí a společně z něho vysvobození se hned na místě k dalšímu společnému životu před svým Bohem zasnoubili a rychle se vydali radostnou zprávu o svém zázračném zachránění zvěstovat svým, dosud nic netušícím a doma plačícím rodičům.

Brzy potom i v těchto místech panovník proti zbytkům pohanství často i mocí vystoupil a v šíření křesťanství velmi účinně pomáhali i oba tak zázračně zachránění.

V místě, kde jim hrozila zlá smrt a kde byli zázrakem zachráněni, zbudovali kapli. Zbytky kříže, co na místě té kaple později byl vztyčen, ještě donedávna zde byly vidět. Na obě strany odtud pro zbožné křesťany, kteří z vnitrozemí i z ciziny přicházeli, byla zbudována sídla. Na jihozápad vesnice, k severozápadu městečko. Jsou to Božíkov a Zákupy. A lidé, kteří vysvětlení všeho rádi hledají, vyprávějí, že Božíkov se proto tak jmenuje, že zde kdysi vládl pohanský bůžek a městečko bylo pojmenováno Zákupy proto, že z moci pohanské tu byli vykoupeni dva mladí křesťané.