O rytíři Malovcovi

Je známo, že na tvrzi v Drahlíně seděl rytíř Malovec. Ten jel jednou domů a provázela ho družina, která se vesele bavila, protože v kraji bývalo bezpečno. Zpříjemňovali si cestu hovorem. Když přijížděli k obrovskému dubu pod kopcem, nad kterým se za nocí objevovala zvláštní záře, byli vyrušeni šumotem, který vycházel z nedaleké houštiny. Nejdříve si mysleli, že jsou to dřevorubci, potom že se k nim blíží divoký kanec, ale skutečnost byla mnohem horší. Byli to loupežníci. Čekali na rytíře v záloze a chtěli ho přepadnout. Rytíř se svou družinou bojovali udatně, chvílemi se zdálo, že podlehnou, tiskli se k dubu a někteří zraněni padli do trávy. Přepadení se však stále nevzdávali. Jeden z nich se chopil rohu, loupežníci se snažili mu roh vytrhnout, ale nepodařilo se jim to a on na roh mocně zatroubil. Rytíř Malovec se bil ze všech nejudatněji, ale pomalu se začala projevovat početní převaha loupežníků. Tu si Malovec vzpomněl, že se nacházejí právě na vrchu zvláště libém Bohu a v duchu slíbil postavit na místě kapličku Panně Marii, když se z téhle šlamastyky dostane živý.

Jen, co slib v duchu učinil, uslyšel najednou veliký lomoz, který se rychle blížil. Byli to dřevorubci, kteří uslyšeli troubení rohu a přispěchali rytířovi a jeho družině na pomoc. Neměli zbraně, ale jen sekery a obušky, přesto se pustili do boje s loupežníky. Loupežníci viděli převahu protivníků, která se stále zvětšovala, a proto se dali na rychlý ústup z bojiště. Rytíř a část jeho družiny byli zachráněni. Nejprve poděkoval dřevorubcům a své družině za život, a když přijel domů, rozkázal svážeti na vrch, kde byl přepaden, materiál ke stavbě kapličky. Kaplička byla zanedlouho dostavěna a zasvěcena Panně Marii.

Druhá pověst o rytíři Malovcovi vypráví podobné, ale s tím rozdílem, že rytíř si pro svou záchranu po slibu postavit kapličku přál být neviditelný, což se mu podařilo a lupiči mu nemohli ublížit, protože ho neviděli. Ostatní je stejné.