Statečný dřevorubec

Kdysi prý u nadlesního na Mezní Louce strašilo. Každnou noc mezi jedenáctou a dvanáctou procházel domem nějaký muž. Bylo tam prý slyšet ťukání jeho hole. Nadlesní nařídil čeládce, aby po jedenácté nikdo nevycházel na chodbu ani ven z domu, neboť by se mohl potkat se strašidlem. Dřevorubci si mysleli, že přízrak je bývalÿ majitel domu, který tu neustále něco hledá. Proto jeden z nich navrhl nadlesnímu, ať se strašidla rovnou zeptá, co tady vlastně pohledává. Nadlesní však odpověděl, že na to nemá dost kuráže.

„Tak až večer opět přijde, zeptám se ho sám," odvětil dřevorubec. A tak se také stalo. Posadil se v noci do hájovny a počkal do jedenácté. Pak uslyšel šouravé kroky, ťukání hole a vrzání klik. Odvážně vyšel na chodbu a spatřil mihotavou postavu, oblečnou do starého mysliveckého obleku. „Co žádáš, že neustále vandruješ po domě sem a tam?" spustil dřvorubec. Přízrak odpověděl: „Za časů, kdy jsem zde žil, jsem přemístil dešťový kámen, a ten se musí opět vrátit na své staré místo. Pak bude mít má duše klid." A zmizel.

Ráno vsadil dřevorubec dešťový kámen na původní místo a v hájovně už nikdo nikdy v noci neslyšel šouravé kroky, ťukání hole a vrzání klik.