Dívka ze Žeberku

V době, kdy byl Starý Žeberk významným strážním hradem, stal se jeho velitelem důstojník, který od mládí bojoval v panovníkově vojsku. Byl statečný a spolehlivý, ale války z něj udělaly tvrdého a prchlivého člověka. Jednoho dne se vydal na vyjížďku do okolí. U potoka spatřil krásné vesnické děvče. Dívka se mu zalíbila a on ji bez dlouhého rozmýšlení odvlekl na hrad. Dívka se mu ze strachu podvolila, ale svého pána se bála a nemilovala ho. Hradní pán však chtěl ženu, která by ho milovala. Protože se mu jeho přání nedařilo splnit, rozhněval se. Nakonec dívku ve vzteku shodil z hradních hradeb. Měla však štěstí. Dopadla do keřů, těžce se zranila, ale přežila. Našel ji Vojtěch, lesní hospodář z nedaleké samoty. Vojtěch krátce předtím přišel o svou ženu a malého syna a často chodil do lesa, aby zapomněl na svůj žal. Zraněnou dívku odnesl do svého domu a ošetřil ji. Věděl ale, že ji tam nemůže nechat, protože hradní pán nechal okolní lesy prohledávat a jeho jezdci pátrali po uprchlé dívce. Proto jí našel bezpečný úkryt. Nedaleko od jeho domu rostla obrovská lípa s dutinou. Vojtěch ji ukryl právě tam. Vojáci les několikrát prohledávali, ale nikoho nenapadlo hledat dívku uvnitř dutého stromu. Dívka se pomalu uzdravovala. Vojtěch ji každý den navštěvoval. Postupně se mezi nimi zrodila láska. Když přišel podzim a byla sklizena úroda, Vojtěch i dívka z kraje pod Žeberkem odešli. Lípa však zůstala jako svědek jejich příběhu. Právě proto se jí začalo říkat Žeberská lípa.