O Studánce čarodějnic

Jedenkrát v roce prý chodívaly k pověstné studánce čarodějky z celého kraje nabírat průzračnou vodu. Ta voda dávala věčné mládí, očím vidění věcí neviditelných a rozumu pochopení věcí nepochopitelných. Právě o Valpuržině noci se lesem ozývalo bublání potůčku hlasitěji než kdy jindy a mezi stromy se míhaly tmavé siluety rozevlátých šatů. Všude se rozléhal smích a podivné mumlání těch, které zatoužily vyhladit vrásky svých tváří a získat čarodějnou moc nad lidským světem. To vše utichlo před dvěma sty lety, kdy ve studánce vyschla voda a čarodějky se začaly scházet na jiném místě.

Až po letech se zase objevil malý pramínek, který vyvěrá na levém břehu potoka z lesního svahu. I ten skrývá malé kouzlo. Kdo si potře obličej touto pramenitou vodou nabranou proti proudu, spláchne všechny chmury a starosti. Tak to aspoň ve starých spisech zaznamenali ti, kteří si chodívali ke studánce pro dobrou náladu.

O studánce se vypráví, že za jasných měsíčních nocí, zvláště pak za noci svatojánské, se zde scházejí čarodějnice a divé žínky z okolních lučin a lesů a zde za svitu měsíce provádějí své reje. Běda pozdnímu chodci, jenž jde v tu dobu kolem a nechá se krásnými žínkami strhnout do divokého tance! K ránu klesá na zem vysílen tancem a už se nevzbudí...

Na Šternbersku konaly prý čarodějnice své tance a rejdy na lukách u Studánky čarodějnic při silnici ze Šternberka do Domašova, na Sovím kameni nad Horním Žlebem, na Uničovsku mívaly své sněmy a bály na Bradle, a to z farnosti hradečanské, a na Křížové cestě u Rudy z farnosti šumvaldské.Na těchto místech se čarodějnice scházely. Někdy sem doletěly na pometle, vidlech, hřeblech, a dlouho do noci zde tančily s čerty a vyváděly až do rána…Nejživěji prý zde bylo o svatém Janě, v noc filipovskou a na Štědrý večer. Běda, zahlédnou-li prý čarodějnice člověka. Vhodí mu na krk uzdu či ohlávku a jedou prý na něm jako na koni. A ještě mu pohrozí, jestli co vyzradí, že propadne smrti. . .