O zvonu Jan

O zvonu z kaple sv. Jana se vypráví následující pověst. Kraska, dcera rytíře Sosnomila, se nepohodla s čarodějnicí Moranou, která jí za to slíbila pomstu. Sosnomilovi se pak při honu zaběhl jeho milovaný chrt Rychlan. Morana slíbí rytíři, že mu jej vrátí, ale jen pokud si z jeho poddaných bude moci vybrat jednoho mladíka. Rytíř se zdráhá, ale nakonec svolí. Čarodějnice si schválně vybere panoše Jana, milého rytířovy dcery. Kraska pak z hradu uprchne hledat svého milého, chrt brzy na to zemře a rytíř je stíhán výčitkami svědomí, a tak nechá jako pokání vystavět kapli a ulít do ní stříbrný zvon jménem Jan. Zvon však místo zvonění volá: „Jan! Jan, za chrta dán!!“ Sosnomil to nemůže slyšet a nechá zvon sejmout z věže. Při snášení ale zvon řemeslníkům vyklouzne a skutálí se do blízkého Jánečka. Když to rytíř zjistí, nedokáže se smířit se svým svědomím a spáchá sebevraždu. Zvon se prý jednou zjevil selce, jíž se zachytil do máchané příze a vyděsil ji k smrti, když na ni strašlivým hlasem volal: „Jan, Jan za chrta dán!!“ Pověst byla u místního lidu velmi populární, když byl v r. 1890 Jáneček čištěn, mnoho lidí tam čekalo, zda se ztracený zvon neobjeví. Místní rodák Václav Kliment Klicpera tuto pověst dokonce zvěčnil v jedné ze svých her, avšak uzavřel ji šťastným zakončením – v jeho verzi Kráska svého milého nalezne a Sosnomilovi je odpuštěno.