o loupeživém rytíři Janu Zúlovi z Čejchanova

Kdysi stával nad řekou Sázavou hrad Čejchanov. Jeho pánem se stal rytíř Jan Zúl z Ostředka, muž odvážný, ale také krutý a bezohledný. Se svou družinou nesedával jen v hradní síni, ale vyrážel do okolních cest, kde přepadával kupce, pocestné i sousední statky. Lidé se začali hradu i jeho pána bát a šeptali si, že z Čejchanova vychází jen neštěstí. Loupeživý rytíř si myslel, že je nedotknutelný. Měl silný hrad, ozbrojené muže a dlouho se mu dařilo unikat spravedlnosti. Jenže stížností proti němu přibývalo, až se o jeho činech dozvěděl král Václav IV. Král už nechtěl dál trpět, že jeden rytíř sužuje celý kraj. Poslal proto vojsko vedené Zbyňkem Zajícem z Házmburka, aby Čejchanov dobylo. Po obléhání byl hrad poražen, Jan Zúl i jeho družina byli zajati a jejich loupeživá vláda skončila. Hrad byl poté zbořen a zůstaly po něm jen ruiny. Lidé si ale ještě dlouho vyprávěli, že v místech starého hradu se za nocí ozývají kroky a že lesy kolem Čejchanova stále pamatují časy, kdy zde vládl obávaný loupeživý rytíř.