Pověst o posvátném keltském dubu

V lesích u Martinic stával starý dub, o kterém se říkalo, že je pozůstatkem keltského kultu. Keltové totiž věřili, že dub je stromem bohů – spojnicí mezi světem lidí a světem duchů. Druidové u něj konali rituály, věštili budoucnost a obětovali jmelí, které z něj sbírali zlatým srpem. Pověst vypráví o mlynáři, který se rozhodl dub porazit, aby získal dřevo na stavbu. Místní ho varovali, že strom je posvátný a že kdo ho porazí, přivolá neštěstí. Mlynář se ale vysmál pověrám a vzal sekeru. Jakmile se dotkl dubu, strom se roztrhl a z jeho kmene se vynořila černá ruka, která mlynáře vtáhla do země. Od té doby se říká, že duch stromu hlídá místo, kde se to stalo, a že v noci je slyšet šepot druidů, kteří strom chránili. Dub už nestojí, ale místo je dodnes považováno za energeticky silné. Lidé tam chodí meditovat nebo prosit o ochranu.