Perlička Grétička

Na začátku pověsti je uvedeno, proč se říkávalo: „Všude lidé, v Chomutově Němci“. Tím důvodem bylo to, že roku 1252 dostal tuhle obec od krále Václava I. řád německých rytířů. Přesto Chomutovští česky uměli. Česky uměla i kupecká dcerka Grétička. Moc toho nenapovídala a také nosila nos nahoru. Kdo však na ni pohlédl, upoutala každého svou milou a krásnou tváří. Zájem o ní měl i mladý rytíř Mikuláš z hradu Hasištejna. Nosil jí dary, a když přinesl pravou perlu, zeptal se jí, zda si ho nevezme za muže. Odmítla ho s tím, že by těch perel musel přinést tolik, aby jí sahaly ve stříbrnici po kotníky. Stříbrnice bylo označení pro chomutovskou radniční místnost na konci kamenných schodů. Nachází se tu od té doby, když na místě radnice stával hrad. Mikuláš jel za poustevníkem na Kamenný vrch, aby se s ním poradil. Poustevník daroval Mikuláši nevelkou krabičku z černého lesklého dřeva s dlouhým držátkem. Škatulka vysype tolik perel, kolik si jich bude přát a dotkne-li se někoho jejím držátkem, v té chvíli se vyplní jakékoliv přání. Avšak škatulka i držátko poslechnou jen jednou. Mikuláš opravdu naplnil místnost na radnici po kotníky Grétičky. Ona však byla chamtivá a chtěla více a více. Mikuláš vyslovil své přání, ať se z ní samotné stane perlička. Její hlas se proměnil v ptačí skřek, měla lysou hlavu s červeným zobákem, kropenatým peřím a rovnou z radnice mířila do dvora ke svým ptačím družkám.