Loupežnický poklad

Kdysi už dost dávno se udalo jednou pozdě na podzim káceli dva čeledíni les u Staré Vsi. Jak dobývali ze země velikánský pařez, najednou se hlína na povrchu odhrnula a ven se sypaly špinavé nažloutlé plíšky.Vypadaly jako staré kovové knoflíky. Ale když je trochu očistili, poznali

že to jsou nějaké starodávné peníze. „Sákryš, to je bohatství!“ vykřikl starší z čeledínů. „Honem sbírejme, honem!" pobízel ho druhý. V tom lese právě dělalo víc lidí z vesnice. Tak ti čeledíni si řekli, že to místo zakryjí hlínou, že počkají a teprve navečer si všecko odnesou domů. Každý si nabral z té hromady do kapes jen pár kousků a odešli domů. Ale ti druzí lidé v lese si všimli, že ti dva se tam domlouvají a něco kutí. Když se čeledíni za tmy vrátili k pařezu, nenašli tam už nic, načisto nic. Ostatní sousedé zatím všecko rozebrali. Ale moc z toho bohatství neměli! Chodili k místnímu židovi do kořalny a všecko po groších propili. Když se ta věc rozkřikla, začali prý do Staré Vsi jezdit někteří bohatí obchodníci z Přerova, dobře za ty staré peníze platili a ještě na tom vydělali. Ale nejvíc prý si pomohl místní hajný, ten si odnesl z té hromady největší díl. A šel na to jinak. Po krátkém čase se ze Staré Vsi odstěhoval, koupil si v kraji pěkné hospodářství a měl se dobře. To se ví, když měl tolik peněz! O tom pokladu kolovalo v okolí plno dohadů a všelijakých řečí. Ale jen ti nejstarší sousedi si vzpomněli, odkud se ty staré peníze asi vzaly. Kdysi dávno prý u Staré Vsi chytli bandu loupežníků, některé zrovna pověsili a některé dali do vězení. A jeden z nich prý před smrtí svému spoluvězni prozradil, že ti raubíři zakopali v lese velikánský poklad, a taky mu řekl, jak jej najde: Až se dostane na svobodu, má prý jít do staroveského lesa, tam ať si lehne na záda a dívá se na kosteleckou věž. To místo, odkud spatří špičku věže, ať pořádně prokopá, tam že leží v zemi poklad. Ten jeho kamarád zůstal ještě pár roků ve vězení, a když se dostal ven, první jeho bylo, že se vydal hledat poklad. Ale špatně pochodili Kostelecký kostel zatím vyhořel a milý loupežník ztratil znamení. Prochodil celý les

kopal a ryl

kde se mu zazdálo^ ale všecko nadarmo. Za ty dlouhé časy se v staroveském lese mnohokrát kácelo a vyrostly tam zase nové stromy, a přece tam lidi na nic nepřišli. Až deště odplavily za ta dlouhá staletí půdu a kamení, najednou se poklad objevil na povrchu.