O velké černém psovi

Kopce nad borotínem padají do sklesliny k Velké Roudce, k potoku, který se proplétá půvabným údolím od lázní k velkým Opatovicím. Právě poblíž místa zaniklých malých lázní se stal tento příběh….

Všude jsou lesy. A právě tímto lesem se blízko lázní vracel domů jeden hajný, právě když se čas blížil k poledni. Měl za sebou časnou ranní pochůzku, byl už unavený, šel proto loudavě, pušku nedbale pověšenou na rameni.

Najednou hop! Skočil proti němu ohromný černý pes. A zatarasil výhružně cestu, zavrčel, vycenil tesáky a povyplázl jazyk, z něho ó hrůzo, tryskaly prameny ohně. Z hajného spadla rázem všechna únava. Přitiskl se nejbližšímu stromu a strhl pušku. Zručnou rukou i jistým okem zacílil a vystřelil. Neminul, ale zásah se minul účinkem. Černý pes stále na něj dorážel, a neměl na sobě ani skrábanec, naopak jej to víc rozdivočilo. Víc z něho šla hrůza a sršeli plameny s větší silou.

I druhý vystřel neměl žádný učinek, podivné zvíře stále bylo před ním, jen zázrakem že hájný ještě byl mezi živými. „Co teď?“ trnul hajný. „Nu“ rozhodl se, „pustím do něj třetí.“

Namířil a naprazdno.V době, kdy kulka minula místo, kde před tím stal pes, o setinu okamžiku zmizel jako by byl pára, nebylo jej.

Hajný se domníval že při něm stál sám anděl strážný. Zavěsil proto na tom stromě obraz anděla strážného, na místě kde se to vše událo.