Hřebík z říčanské šibenice

Na jaře roku 1675 se pacholek jménem Kryštof Červený domluvil s druhým pacholkem Matoušem, že společně získají hřebík z říčanské šibenice. Lidé tehdy věřili, že předměty, které se dotýkaly popraviště nebo těla popraveného člověka, získávají zvláštní moc. Hřebík vytažený ze šibenice proto nebyl obyčejným kusem železa. Mohl podle tehdejších představ rušit čáry, léčit nebo propůjčit magickou sílu nástroji, který z něj byl vykován. Kryštof s Matoušem se ke šibenici neodvážili za běžného dne. Vypravili se tam za úplňku, časně ráno právě ve chvíli, kdy kokrhali kohouti. Kryštof později před soudem vysvětloval, že dříve tam jít nesměli. Přinesli si žebřík, ale ten sahal pouze do poloviny šibenice. Kryštof proto musel pokračovat vzhůru sám. Matouš stál pod ním a pomáhal mu holí, kterou mu přikládal pod nohy. Kryštof nakonec dosáhl na jeden z hřebíků a ze dřeva jej vytáhl. Ukradený hřebík odnesli do Nedvězí k Jakubu Tučkovi, synu Heratovu. Tam jej sekerou přeťali na dvě části. Jednu polovinu prodal Matouš Tučkovi za půl zlatého. Matouš totiž předtím údajně očaroval Tučkův koňský žlab a Tuček se obával, že jeho kobyly bez ochranného prostředku přestanou žrát. Podle Matoušovy rady proto zatloukl polovinu hřebíku ze šibenice přímo do žlabu, aby jeho magická moc čáry zlomila. Druhou polovinu si ponechal Kryštof. Chtěl ji odnést ke kováři a nechat z ní na Velký pátek vykovat pušťadlo – drobný nástroj používaný k pouštění žilou. Zvláštní den, železo ze šibenice a dotyk s lidskou krví měly zřejmě sílu nástroje ještě znásobit. Pramen však neříká, zda jej skutečně stačil nechat vykovat. Celá věc byla prozrazena a dostala se před říčanský soud. V soudním manuálu byl případ veden jako „čarování – krádež“. Kryštof Červený dostal pokutu patnáct zlatých, Jakub Tuček šest zlatých a náhradu za další ukradené věci. Potrestán byl také Kryštofův hospodář Ondřej Plachý, protože o činu věděl a neoznámil jej.