Medový rybník

Když podnikal francouzský císař svá velká tažení a lidé se již nikde necítili být v bezpečí, rozšířila se u nás zvěst: přicházejí Francouzi! Tato zlá zpráva se dostala i do jedné malé vesničky a její obyvatelé dostali strach. V prvém rozčílení vůbec nevěděli, jak se v takovém neslýchaném případě zachovat. Nakonec byli přece jen zajedno, že nejdůležitějším se zdá zachránit si drahocenný život. Vzali na záda vše, co jen mohli. Jiní naložili vozíky, aby zachránili před loupeživým nepřítelem co možná nejvíce majetku. Věci, které nebylo tak snadné odnést nebo odvézt, tajně ukryli. Co však udělat s těmi velkými hrnci medu? Tady byla dobrá rada drahá. Tak těžké nádoby sebou vzít nemohli a ani doma se jim pro tuto lahodnou sladkost nezdál být žádný koutek dost bezpečný. Nakonec však přece jen našli východisko. Postavili plné hrnce medu do jednoho rybníku. Tam je jistě nikdo nenajde. A teď ať si jen ti zatrolení Francouzi přijdou! Venkované se škodolibě radovali, že měli tak dobrý nápad a uklidněni odtáhli, aby si v blízkých lesích vyhledali bezpečný úkryt. Jak se později ukázalo, nebylo na celém povyku ani zrnko pravdy, protože se ve vsi neukázal ani jeden Francouz. A tak se uprchlíci s veselou myslí vrátili do svých chalup. Vpravili se do všedních dnů, z koutů snesli ukryté cennosti a z onoho rybníku vytáhli tak lstivě ukryté hrnce s medem. Ale jaké je čekalo leknutí! Kam jen se poděl med? Nepřítel ho nemohl uloupit, vždyť přece vůbec nepřišel. Chytří sedláci potřásali hlavami a velice se tomu divili. Rybník se však ještě dnes jmenuje Medový. Najít ho prý není obtížné, protože se jeho voda prozrazuje sladkou chutí.