Tajemná cesta Podlesí

V městečku Úsově je ulice Podlesí, a v ní místo, kterému se lidově říká za Pivovarem, podle bývalého panského pivovaru, který byl kompletně rozbořen teprve na začátku 20. století. Po celé délce této ulice, protéká malý potůček, nazývaný „Okenice“(Doubravka). Na konci minulého století, kolem tohoto malého potůčku stávaly mohutné staleté lípy, které svými korunami překrývaly celou cestu, po které se mohlo dojít až na konec ulice. Po této cestě se chodilo velmi špatně, protože tato obecní cesta nebyla nikým udržovaná a nikdo se o ni nestaral. Nejhorší to však bylo v noci. Byla to totiž ulice v Úsově, která byla díky mohutným lipám v nočních hodinách úplně temná. A vždy v nočních hodinách se Lípy rozezvučely tesklivým tónem a říkalo se, že občas někdo slyší tiché kroky a jiný zase podivně naříkající vzlykot. Takže málo komu se tam tudy chtělo jít ve večerních hodinách, protože v té tmě neviděli na cestu a často zakopávali o kamení, které trčelo z neupravené cesty. Jednou si děti z této ulice hráli na hromadách kamení po zbořeném pivovaru a při odvalení jednoho kamene se z objeveného otvoru vysunula bezvládná ruka. Děti se hned s křikem rozběhli domů, odkud posléze vycházeli jejich rodičové, aby se přesvědčili, zda jejich děti mluví pravdu. Ale i oni spatřili v hromadě kamení ruku a hned začali odhazovat balvany, které byly nakupeny na nějakém těle. Když tohoto mrtvého člověka vyprostili, zjistili, že to byl pacholek na panském dvoře, který se nedávno ztratil a nikdo ho více nespatřil. Někdo ho tedy zavraždil a poté zaházel kamením v domnění, že ho v zapomenuté hromadě nikdo nenajde. I rozneslo se mezi lidmi, že se ubohý pacholek zjevuje o půlnoci na místě jeho vraždy a že tam stále obchází jeho vrah a čeká na další oběť. Jednou šel tam tudy starý tulák a tu bylo již k půlnoci, když se začalo něco podivného dít. Ozvaly se nesrozumitelné podivné hlasy, které pomalu sílily na hlasitosti a vystrašily starého tuláka tak, že si klekl a začal se potichu modlit. Hlasy se utišily, ale z nedaleké zámecké věže „Hladomorny“, se začaly ozývat vzdechy a ve věži začala krouživým pohybem stoupat malá světýlka, která se nad věží na chvíli zastavila a potom velkou rychlostí zmizela do nebe. Tu se ozvalo mnoho tajemných hlasů žádajíce o pomoc a to bylo na starého tuláka moc a z toho strachu se sesunul do bezvědomí. Ráno ho našli schouleného vprostřed cesty a po jeho vzkříšení jim všechno vyprávěl. Lidé, kteří ho slyšeli, se zapřísahali, že už nikdy nevkročí v nočních hodinách do této ulice, měli nyní ještě větší strach jít v noci cestou za Pivovarem, protože tam straší i duše umučených nebohých lidí z Hladomorny. Tulák se z toho zážitku nikdy nevzpamatoval a stal se pomocníkem na úsovské faře, kde zůstal do konce svého života. Příští noc se na ta místa vydal jeden úsovský mládenec, který na strašidla nevěřil a v Boha také moc ne. Mnoho lidí ho varovalo, aby tak nečinil, ale on si nedal říct. Rozešli se tedy všichni po své práci a nemohli se dočkat dalšího rána, zvlášť, když se úsovský mládenec vydal večer Za pivovar. Ráno však mládenec nikde nebyl a lidé se dohadovali, zda ho někdo nezavraždil, nebo zda strachy neutekl, když tu slyšeli volat faráře od kostela, ať k němu okamžitě přijdou. U bran kostela našel totiž farář spícího mládence, který byl strachy úplně bez sebe. I uložili ho do postele v nedaleké faře, kde se o něho starali dvě služky. Celý den nepromluvil a až příštího rána jim vyprávěl, co se vlastně přihodilo. Vyprávěl jim, jak se začal procházet po ulici sem a tam a do půlnoci se nic nedělo. Avšak po půlnoci se za ním ozvaly tiché kroky, a on v domnění, že ho chce někdo z kamarádů vystrašit se otočil, ale nikoho neviděl a kroky se ozvaly zase na druhé straně. Ke všemu začal foukat mírný vítr a koruny starých lip se tesklivě rozezvučely a šustily, jako by někdo chodil spadlým listím, i když tam nikde žádné nebylo. Tu se však ozvaly slabé výkřiky o pomoc a pomalu sílily a sténaly, až to rvalo uši. Z věže Hladomorny začaly stoupat tzv. „dušičky tam zavražděných obětí“ a to již úsovský mládenec dostal opravdový strach. A nakonec se na bývalém místě pivovaru zjevila postava v celém bílém a k ní přiskočila jiná, tentokráte celá v černém a začala do té druhé bodat dýkou. To se několikrát opakovalo a to již mládenec dostal takový strach, že se rozeběhnul ke kostelu, kam ho podvědomí přivedlo jako jediné místo pro záchranu vlastní duše, kde se začal strachy modlit. Tam jej i ráno našli. Z mladíka se od té doby stal vzorný křesťan a mnoho času trávil na modlitbách a v kostele. Toto musel vyprávět ještě několikrát a každý tudy v noci přestal strachy chodit a ti, co tam bydleli a ve večerních hodinách tam tudy museli projít, zůstali na noc u známého nebo si raději celou tuto strašidelnou ulici obešli kolem bývalého rybníka, a vrátili se domů z druhé strany lesem „Vyškovem“. Dneska již po tajemných starých lípách není ani památky a v noci je ta ulice skoro celá osvětlená lampami a na místě bývalého panského pivovaru nyní stojí krásný dům a hlavně, nikdo se již nebojí tudy v nočních hodinách jíti.