Roupa čaroděj

Žil kdysi na zámku v Branné správce jménem Roupa. Ukládal podaným zlou robotu, že na vlastní políčka času neměli, leda při měsíčku a o nedělích. Na robotu dohlíželi drábové a ti se chtěli správci zavděčiti a tak nešetřili karabáči či poddanskými pouty.

Roupa byl tvrdý a nelítostný úředník. Neznal slitování a pro groš by si dal koleno vrtat a pro dluh by sedláka pověsil. Sám byl velmi bohatý a okrádal robotníky i své pány. Poddaní tvrdili, že je čaroděj jako Vejrych, ale nikdo si na Roupu netroufl, protože byl velmi mocný. Tak lidé jen trpěli a doufali, že jeho hodina přijde.

Jednoho dne v překruté zimě přerušil krutý mráz příjezd podivných hostí. Přijeli několikeré sáně, tažené bujnými vraníky. Rolničky jen zvonily, v černých korbách neznámé, černé panstvo obsypané klenoty a ten divý pohled nesnesl nikdo z místních. Roupa dal vystrojit obrovský hodokvas, vůně pečeného masa a skvělých vín se nesla předaleko a až zakokrhání kohouta učinilo konec té oslavě.

Panstvo zmizelo a když se ukázal sám Roupa byl změněn k nepoznání. Vybledlý, sešlý, tatam bylo jeho arogance a zpupnost. Nic neviděl, nic neslyšel. Život pro něk ztratil smysl. Sedmým den ulehl a již nikdy nevstal. Na pohřbu se sešlo mnoho lidí a protože věřili v to, že Roupa byl čarodějník, nechali ho řetězy svázat. Když byl v kostele obřad v plném proudu, náhle se ozvalo praštění řetězů a z rakve povstal nebožtík čaroděj Roupa. Pár odvážlivců přiskočilo, chytilo jej a zašili jej do koženého měchu. Rychle jej znovu do rakve uložili, ocelovými hřeby přitloukli a spěšně na hřbitov odnesli. U hrobu již tíhu jeho rakve neunesli a tak se rakev zřítila na dno hrobu a ihned hroudy hlíny zasypali krutého správce navěky věků.