Pověst o dracích v kolínském znaku

Před dávnými a dávnými časy žil ve sluji pod skálou na břehu Labe u města Kolína drak. Ale nebyl to jen tak obyčejný drak. V noci totiž získával lidskou podobu a navštěvoval lidi ve městě, kterým nosil různé dárky. Lidé ho proto měli rádi. Nikoho nenapadlo přemýšlet nad tím, proč ho vidí jenom v noci. Jednou se stalo, že v okně spatřil krásnou dívku, zamiloval se do ní a ona do něj. Každou noc jí potom navštěvoval pod oknem. Dívka se však po čase začala vyptávat, proč za ní chodí jenom v noci. Drak se zpočátku vymlouval, že přes den odjíždí z města za prací a vrací se až po setmění. Jenže dívce to nestačilo a tak dlouho naléhala, až jí nakonec prozradil, že je přes den drakem a jen přes noc může svou dračí kůži svléct. Té kletby být drakem by ho mohla zbavit pouze dívka, která by se za něj provdala. Dívce to nevadilo a ráda mu slíbila, že si ho vezme za manžela. Otec dívky byl městským rychtářem a již měl pro dceru vyhlédnutého ženicha mezi bohatými kupci. A tak když přišel drak v lidské podobě požádat o dívčinu ruku, vyhnal ho rychtář z domu, že dceru dá jen tomu, kdo má v truhlicích zlato a ne kamení. Drak zmizel a do města se již více nevrátil. Nešťastná dívka ho každý večer čekala a když se ho za celý měsíc nedočkala, skočila z nešťastné lásky do Labe. Protože však draka opravdu milovala, díky kouzlu se také proměnila v draka a od té doby bývalo vidět za ranního rozbřesku u Labe draky dva. Stávali na břehu s jejich hlavy se k sobě láskyplně vinuly. Lidé z okolí věřili, že kdo je spatří, bude mít šťastný život. A proto dali kolínští jejich podobu i do městského znaku.