Podzemní duchové

Na Slezské Ostravě žil kdysi kovář. Jeho rodinu tlačila bída a hlad. Kováře bolelo srdce, když pomyslel na to, že brzy bude muset prodat chalupu i pole, zděděná po předcích. Jednoho dne se vybral k sousedovi, aby se s ním domluvil. Už bral za kliku a tu slyšel za sebou cinkot stříbrné rolničky. Zněl mu v uších tak mile a přitom tak naléhavě, že se musel ohlédnout a podívat, kdo to cinká. Spatřil malinkého koníčka – běloška, jak táhne zlaté, drahokamy krásně zdobené sáňky. V nich seděl malý mužíček v červené pláštěnce a rudé čepičce s pávím pérem. Držel v ruce rolničku a cinkal a cinkal. “ Hledám tě kováři „. promluvil mužíček. “ Dokázal bys okovat mého koníčka stříbrem ?“ a hodil mu pytlík se stříbrem k nohám. “ Okovu ti koníčka stříbrem, ale musíš počkat, nemám dost dřeva“ odpověděl kovář. „Budeš mít oheň, “ řekl pidimužík, „jdi na svá pole a sbírej černé kamení .“ “ Nač ? „. “ Uvidíš „. Kovář sice nevěřil, ale přece poslechl. Kamení dobře hořelo a práce mu přímo kvetla pod rukama. Za chvíli byly stříbrné podkůvku ukovány a bylo jich šest. …