O zakletém zámku

Na nynějších lukách komořanských stával prý kdysi mohutný zámek. Veliké polnosti, které se kolem dokola rozkládaly, náležely k zámku. Rytíři žili v bujném veselí a samých radostech. Hudba a jásot ozýval se z rozsáhlých síní zámku. Po čase se jim v zámku znelíbilo i přesídlili do blízkého, jim rovněž náležejícího zámku holešického. Z tohoto zámku vedla pěkně upravená cesta rovnou k jezeru; přes jezero vedl most, jenž spojoval oba zámky. Z trestu za veliké bujnosti, jichž se rytíři při svém velikém bohatství dopouštěli, propadl se zámek i s rytíři a nikdo neví, kam se poděl. Lidé vypravují, že některým osobám bylo dopřáno prý spatřiti kočár, tažený pěknými vraníky, kteří o závod ujíždějí z místa, kde zámek stával. Modrá světýlka svítí prý koníkům na cestu. Na štědrý den, když se lidé ubírali na půlnoční, spatřili ona světýlka na místě, kde má býti ukryto veliké bohatství rytířského hradu. Mnozí, kteří toužili po bohatství, snažili se k pokladu dostati, ale marně. Modrá světýlka jsou duše zakletých rytířů, kteří čekají, až je někdo z lidí vysvobodí.