Bílá Paní

Kdysi dávno stál kostel svatého Jiří v Kunčině osamoceně na návrší nad vesnicí. Kolem něj se rozprostíral starý hřbitov, kde odpočívaly celé generace místních obyvatel. Když se po západu slunce rozezněl vítr mezi starými náhrobky, lidé věřili, že se probouzejí duše zemřelých. Nejčastěji se vyprávělo o záhadné Bílé paní. Podle pověsti byla za života mladou ženou, která přišla o svého snoubence ve válce. Každý večer na něj čekala u kostela a modlila se za jeho návrat. Když se dozvěděla, že padl daleko od domova, její srdce se naplnilo takovým žalem, že krátce nato sama zemřela. Od té doby se prý za tichých nocí objevovala mezi hroby postava zahalená do dlouhého bílého šatu. Nepromluvila jediné slovo. Pomalu procházela kolem kostelních zdí, zastavila se u staré lípy a hleděla směrem k cestě, jako by stále čekala na někoho, kdo se už nikdy nevrátí. Staří obyvatelé Kunčiny říkávali, že kdo ji spatří, tomu se nic zlého nestane, pokud zachová úctu a ticho. Kdo by se jí však posmíval nebo rušil noční klid hřbitova, tomu prý přinesla neklidné sny a zvláštní smůlu. Někteří lidé tvrdili, že za bezměsíčných nocí bylo možné zaslechnout tiché kroky kolem kostela, přestože tam nikdo nebyl. Jiní vyprávěli, že bílá postava zmizela vždy ve chvíli, kdy odbila půlnoc. Ať už je na příběhu pravdy kolik chce, mezi starými obyvateli Kunčiny se po generace tradovalo, že kostel svatého Jiří střeží tichá bílá postava, která dodnes čeká na svého ztraceného milého a bdí nad klidem všech, kteří odpočívají na starém hřbitově.