Světlonoch pomohl zedníkovi

Jeden zedník, jehož jméno už dávno odvál čas, se jednoho dne dlouho do noci zdržel na stavbě v Ostravě. Když konečně vyrazil domů, procházel potemnělou Hrabovou a potom se vydal polní cestou směrem k Paskovu. Byla hluboká noc a kolem byla úplná tma. Zedník neměl žádnou lucernu ani jiné světlo. Tehdy si vzpomněl na Feuermanna, ohnivého muže, kterému se také říkávalo Světlonoch. Zedník zavolal: „Ach, kdyby mi tak někdo na cestu posvítil!“ A skutečně. V tu chvíli se před ním rozzářilo veliké světlo. Zanedlouho se na cestě objevila ohnivá pochodeň a pohybovala se před zedníkem. Zedník měl přece jen trochu strach, ale kráčel za plápolajícím světlem. Díky němu bezpečně došel až na místo, které už dobře poznával. Tam se zastavil a Světlonochovi poděkoval: „Děkuji ti za službu. Nechť ti Pánbůh odpustí, co zlého jsi za života udělal.“ Pochodeň ještě chvíli zaplápolala, zablikala a najednou byla pryč. Všude kolem se znovu rozhostilo ticho. Jen v dálce zaštěkal pes. Nic nenasvědčovalo tomu, že se tu před chvílí odehrálo něco neobyčejného. Druhý den se zedník v hospodě bavil s ostatními chlapy o noční příhodě. Ozvali se další, kteří měli zkušenost podobnou. Zjistil, že je dobře, že za službu poděkoval. V opačném případě by se mu Ohnivý muž pomstil. Zdroj: Jiřina a Jaromír Poláškovi, Pověsti ze Slezské brány