O sirotkovi z Dubé

Za dávných časů žil na hradě Stará Dubá pan Ondřej z Dubé, nejvyšší zemský sudí. Seděl na svém oblíbeném místě na mostě a sepisoval česká zemská práva. Přiběhl k němu zbrojnoš a oznámil mu, že dole u věže objevili vetřelce. Ondřej byl zabrán do práce a zpočátku jeho slovům téměř nevěnoval pozornost. Zbrojnoši poté přivedli malého chlapce, ten se jim však vysmekl a utekl se schovat. Ondřej se za ním opatrně vydal. Našel jej promočeného, špinavého a třesoucího se u stěny. Usmál se na něj a začal s ním klidně hovořit. Chlapec mu sdělil, že je sirotek a přišel do tohoto kraje hledat svého strýce. Během vyprávění mu únavou padala víčka a pokašlával. Ondřej proto ještě téhož dne povolal lékaře, protože chlapec měl vysokou horečku. Lékař dorazil pozdě večer, kdy už na hradě hořely svíce. Po rozhrnutí chlapcovy potrhané košile objevil na jeho hrudi nad srdcem tři hnědé skvrny, které byly znamením jeho rodu. Lékař vše oznámil Ondřejovi a ten se stal chlapcovým poručníkem. Následujícího dne mu pověděl, co lékař zjistil. Chlapec se rozplakal štěstím, protože našel svého strýce a získal vytoužený domov.