Duch uvězněný v bochníku chleba

Roku 1747 se tři muži z okolí Říčan pokoušeli za pomoci zaklínadel získat veliké bohatství. Jedním z nich byl čtyřicetiletý Václav Košťál z Královic, ženatý otec šesti dětí. Druhým byl krejčí Jan Rameš, kterého v mládí naučil číst a psát poustevník. Jméno třetího účastníka dochovaný souhrn případu neuvádí. Muži vlastnili knihu o svatém Kryštofovi, v níž měl být zaznamenán návod, jak si pomocí zaklínadel přivolat tři sta tisíc zlatých. Bohatství však nemělo sloužit pouze jim. Jednu třetinu měli dát františkánům a kapucínům, druhou kostelům a chudým a teprve poslední část si mohli rozdělit mezi sebe. Uspořádali proto tajnou seanci a četli zaklínadla. Žádné peníze se však neobjevily. Jeden z mužů usoudil, že samotná kniha nestačí. Aby bylo možné navázat spojení s vyššími mocnostmi, potřebovali ještě spiritusa, tedy pomocného ducha, který by jejich přání vykonal. Začali se proto vyptávat, kde by takového ducha mohli získat. Po nějakém čase jim byl doporučen neznámý kočí, o němž se říkalo, že podobného spiritusa kdysi vlastnil. Kočí si vyžádal zálohu dvacet zlatých a poslal muže na Rakovnicko za kovářem. Ten jim měl ducha skutečně předat. Také kováři museli zaplatit dvacet zlatých. Ducha však nedostali v lahvi, truhle ani kouzelném prstenu. Kovář jim jej odevzdal uvězněného uvnitř bochníku chleba. Bochník poté opatroval kočí, který muže ke kováři přivedl. Na zpáteční cestě však upadl. Chléb se rozlomil a kočí vyděšeným mužům oznámil, že spiritus unikl a jejich draze zaplacený duch je pryč. Muži se vrátili bez ducha, bez pokladu a bez čtyřiceti zlatých. Když později svůj neobyčejný příběh vyprávěli v hospodě, přítomní se jim vysmáli. Zpráva o zaklínání a koupi ducha se však donesla až k faráři a od něj k úřadům. Jan Rameš a Václav Košťál nakonec stanuli před říčanským soudem. Případ byl veden jako čarodějnictví neboli pověrčivost. Oba byli odsouzeni k šesti týdnům obecních prací v železech a dostali ostré napomenutí.