Vyprávění o bitvě u Chlumce

V roce 1813 doléhala od úpatí Krušných hor do města Ústí ozvěna bitvy spojeneckých vojsk s Napoleonovými armádami. Tisícům prostých lidí přineslo střetnutí vojsk utrpení a smrt, mnohým však slávu a bohatství. Dnes je tato událost pro nás jen historie stará necelá dvě staletí.

Padlým rakouským a ruským vojákům postavili v pozdější době pomníky. Největší z nich je v Chlumci a byl vybudovaný k 100. výročí bitvy u Přestanova a Chlumce. Ostatní pomníky stojí v okolních obcích. Vypráví se, že když byli francouzští vojáci obklíčeni, propadli beznaději a snažili se prchnout do okolních lesů Krušných hor. Mnoho jich na útěku padlo při pronásledování, mnozí zemřeli na následky zranění. Po francouzských vojácích zůstaly zapomenuté, často ani prostým křížem neoznačené hroby, o nichž dnes již téměř nevíme.

V jedné nedaleké vesnici blízko Chlumce se prý stalo, že po bitvě, když vojáci odtáhli a hospodáři vyšli obhlédnout svá pole a louky, našel nějaký chalupník na svém poli padlého francouzského důstojníka. Bylo mu ho líto, z křesťanské lásky vykopal hlubokou jámu a do ní mrtvého vojáka pohřbil. Chalupník časem na celou smutnou událost zapomněl.

Po nějaké době se stalo, že do Čech přijel kočár a v něm bohatě vyhlížející cizinec. Francouzsky se pomocí tlumočníka vyptával místních lidí na vojáky, kteří tady pod Krušnými horami v té strašné bitvě přišli o život. Před časem se dozvěděl od jednoho francouzského vojáka, který se vrátil živý domů, že tady někde padl jeho syn, a rozhodl se vyhledat jeho hrob.

Nakonec se cizinci podařilo doptat se na jméno vesnice i chalupníka, který jeho synovi prokázal po smrti poslední službu. Za odměnu mu dal vděčný otec peníze a ještě jemu a jeho potomkům pomohl vymanit se navždy z poddanství.