O temných stínech z podzemní říše

Po vrcholem Sovího kamene je ve svahu plošina, na které jen pouhých pár kamenů připomíná příběh, který se zde odehrál před mnoha staletími. Přesto jsou jeho stopy ale dosud patrné.

Po zboření tvrze se začaly mezi kameny objevovat tajemné stíny, které vystupovaly z tlejícího listí přímo před nohami těch, kteří chtěli vystoupit na vrchol Sovího kamene. Tenkrát se začalo povídat, že pod troskami tvrze žijí neviditelné bytosti, jejichž stíny vrhá na svět samo Slunce obyvatel podzemní říše. Kdo takový stín někdy spatřil, byl od tohoto okamžiku nadán nadpřirozenou schopností, která mu umožnila rozumět řeči ptáků.

Tak se stalo i jednomu muži z Horního Žlebu, který se vydal na svah tyčící se nad břehem řeky Sitky. Snad si ani nevšiml, že překročil ležící stín, ale když se opřel o kmen stromu na vrcholu Sovího kamene, uslyšel najednou hlasy ozývající se z větví starého buku. Hlasy, provázené šustotem křídel, vyprávěly zajímavé příběhy ze zvířecí říše. Muž udiveně naslouchal a když se později vracel po lesní cestě k vesnici, potkal starého hajného, kterému vyprávěl, co se mu přihodilo na Sovím kameni. Hajný se jen usmál a řekl muži, co sám již dávno znal z vyprávění svých předků o tajemných stínech z podzemní říše. l on prý chodívá k troskám bývalé tvrze, aby vyhlížel, kdy se v listí objeví stín, který mu alespoň na chvíli umožní naslouchat hlasu moudré Přírody. A toto kouzlo přetrvává celá staletí. Stačí jen spatřit onen stín, opřít se o kůru stromu, zavřít oči a naslouchat.