O ohnivém sudu

Před lety se dva Jevíčané vypravily v noci ke kostelíku za Jevíčkem na švestky. Natrhali jich potajmu do menších pytlů, ty pak přehodili přes rameno a vraceli se domů. Byla jasná, skoro již podzimní noc. Měsíc se právě klidně šklebil nad Červeným kopcem a báně věží blízkého města zářily od něj jako zlaté.

Tu chvíli náhle začlo něco rachotit na cestě, jakýsi oheň tam vzplál, blíž a blíž … Brum, brum, brum, rachotila podezřelá věc dál. Byl to ohnivý sud, který se náhle rozlinul a místo něho tam stál vysoký ohnivý muž.

Dali se před ním na utěk, ale ať se obrátily jakým koliv směrem, vždy najednou po pár krocích byl zase před nimi.Teprve až les je zachránil.Ani nevěděli, jak se k němu dostali, ale jakmile skočili mezi stromy, ohnivý muž jako by se propadl.Nikde už jim v cestě nepřekážel.

Z lesa se dostali až kdysi k ránu. Domů se přivlékli hrozně zmoření a nikdy víc je nenapadlo jít na švestky ke kostelíku.