Příběh o únikové chodbě

Pověst o tajné podzemní chodbě spojující královské město Poličku a hrad Svojanov patří k nejznámějším a nejodvážnějším legendám celého regionu. Obě místa od sebe dělí vzdušnou čarou více než 15 kilometrů, což z této hypotetické chodby činí v lidovém vyprávění hotový stavitelský zázrak. Podle pověsti byla chodba vybudována ve 13. století současně se stavbou poličských hradeb a hradu Svojanov (původně Fürstenberg). Měla sloužit jako poslední záchrana pro obránce města v případě, že by hradby Poličky padly. Chodba prý začínala hluboko pod poličskou radnicí nebo v podzemí kostela svatého Jakuba. Vedla podzemím přes polní lány, lesy a kopce, podcházela pod potoky a končila až v nejhlubším sklepení hradní hlásky (věže) na Svojanově. Lidová tradice vypráví, že chodbou v dobách nebezpečí prchali poslové s tajnými zprávami. Jedna z verzí dokonce tvrdí, že tudy tajně projížděla královna Kunhuta (vdova po Přemyslu Otakarovi II.), která na Svojanově žila se svým druhým manželem Závišem z Falkenštejna, když potřebovala nepozorovaně navštívit věrné měšťany v Poličce. Pověst praví, že chodba byla tak široká, že v ní mohl jet jezdec na koni. Na obou koncích byla chráněna těžkými kovanými dveřmi, od kterých měli klíče jen poličský purkmistr a svojanovský purkrabí. Během třicetileté války však došlo k závalu, chodba se na několika místech zřítila a tajemství jejího přesného průběhu bylo navždy ztraceno. HISTORICKÁ REALITA Z čistě technického hlediska je existence patnáctikilometrové středověké chodby v tamějším skalnatém a členitém terénu nemožná. Polička sice má rozsáhlé historické měšťanské sklepy (tzv. lochy) a hrad Svojanov má své podzemní chodby, ale jde pouze o lokální systémy sloužící ke skladování potravin nebo k obraně samotných objektů.