O tajemném hlasu

Jednomu víchovskému rodákovi se jednoho dne roznemohla žena, byla zima , zlá futeř, že by psa nevyhnal, vichřice narážela na okna a stěny chalupy, vločky létaly jak divé a tak žena v horečkách muže zrazovala od cesty za doktorem. Ale nešťastný chalupník ve víře, že musí ženě pomoci vyrazil pro pomoc. Ze zoufalství a beznaděje se začal muž modlit, uprostřed vichřice volal o pomoc Boha svatého. Když tu náhle se ozval měkký příjemný hlas:

„Kam jdeš v té vánici?“

„Jdu pro doktora, žena mi stůně,“ odvětil udiveně chalupník, mysleje že již blouzní.

„Běž a vrať se k ní. Buď při ní, i víra uzdravuje!“

Spíše od strachu než pro pevnou víru se vracel s obavami domů. Jen však otevřel dveře, již ho radostně děti vítají a žena zdráva vstává z postele!