Poklad na Hrádku

Mladý Pondělíček, sedlák v Ostrém u Úštěka měl "modré pondělí" od té doby,costarý otec jeho zemřel. O pohřbu již to začalo. Muzikanti dovedli hosty i "truchlícího" syna do hospody a od těch dob přes den spal a v noci hýřil. Ale i ta nejhlubší studnice má dno.

Neuplynuly ani dva roky, kdy otce do země uložili a synu nezbylo nic,než to,co na těle měl. Co teď? Do poctivé práce se mu nechtělo. I vzpomněl si, že mlynář na Horním mlýně, který tak mnohou noc s ním prohýřil,napověděl,že až bude zle, poví mu,jak lehce k penězům přijíti. Od vrat statku,který propil,rovnou zamířil ke mlýnu. Naděje jej nezklamala. "Přišel´s příteli v pravou chvíli," řekl mlynář. Půjdeme spolu v noci na Hrádek, máš-li dost odvahy, ale bojíš-li se,může tě to stát život," ještě varoval.

Sedlák nedal a šli. Tma byla,že ji nožem krájet mohl. Mlynář znal cestu dobře a sedlák šel za ním. Když přišli na křižovatku pod hradem,zastavili se. Mlynář křísl jednou, dvakrát, třikrát, zapálil jakýsi knot a udělal právě uprostřed křižovatky dva kruhy. Do jednoho vstoupil sám,do druhého pobídl sedláka a řekl: "Brzy to začne, z kruhu nevystupuj a až já půjdu,jdi za mnou." Knot dohořel a tma oba zase zalila.

Najednou udeřil vítr, začalo se blýskati, hřmělo,hrom bil a lilo se jako z konve. Za hodnou chvíli vykročil mlynář na cestu vzhůru k hradu sedlák v patách za ním. Jako by se celé peklo probudilo: plamenné jazyky vyšlehovaly po obou stranách, rohaté černé postavy a obludy všelijaké přeskakovaly cestu. Konečně byli v rozvalinách Hrádku a rovnou sestupovali do sklepení. Tam byla hromada zlatých peněz, kterou hlídal velký černý havran.

Mlynář si havrana nevšíml,vyndal z pod kazajky pytel, naplnil jej, sedlák vzal jej na záda a zase touž cestou se vraceli. Černé moci ještě více řádily;nekonečná zdála se Pondělíčkovi cesta. Byli zase na křižovatce a stanuli v kruzích i s pokladem. Pojednou bylo ticho. Šťastně se dostali domů. Pondělíček byl zase bohat,vykoupil statek a u koláře objednal nový vůz a dal naň závdavek. Pak začal starý život, v noci v hospodě a ve dne v posteli. Brzo byl zase na holičkách. Když přišel ke koláři pro objednaný vůz,dal mu tento kozlík;závdavek na víc nestačil a sedlák již ani vindry neměl. Není tomu tak tuze dávno,co v Ostrém kozlík jako památku na sedláka - hýřila ukazovali.