O Pálavském pokladu a zdejších strašidlech

Pod hradem Děvičky je prý ukryt zlatý poklad, hlídaný velkým černým psem. Podle pověsti jej uviděla jedna žena z Pavlova, žnoucí pod Děvičkami trávu. Rozprostřela plachtu a srpem do ní nahrnula zlato. Pes ji však kousl a ruka ihned zčernala. Zvonilo právě poledne. Spolu se psem v zemi zmizelo i zlato kromě toho, co bylo na plachtě. Od té doby měla žena ochrnutou ruku.

Podle jiné pověsti jsou to tři dcery hradního pána knížete Arnulfa, který zasnoubil svoji nejstarší ze tří dcer ďáblu Trabacciovi. Tato se však raději i se svými sestrami proměnila v kámen. Kníže Arnulf pak prý žil až do své smrti v chýši u skalisek jako poustevník.

Další pověst říká, že jsou to tři neposlušné zámecké dcery, zakleté svojí vlastní matkou kvůli lenosti. Každopádně se za tichých nocí od kamenů ozývá tichý nářek.

Pro ženy byl zřejmě hrad osudným místem.A co by to taky bylo za hrad, kdyby neměl svoji bílou paní. Hrad Děvičky má hned dvě bíle oděné postavy, které prý obcházejí hrad od dob třicetileté války. Jsou to dcery hradního pána, které byly roku 1645, při obléhání hradu generálem Torstensonem, zasypány v tajné chodbě, kterou utíkaly. Chodba prý vede z hradu až pod kostel v Dolních Věstonicích. Něco na tom všem musí být, protože před druhou světovou válkou se na hradní přízraky vypravili místní obyvatelé s klacky a řetězy, aby je chytili a odvedli do vesnice. Nikoho nenašli, takže jsou Bílé paní nejspíš na hradě dodnes.