Čaroděj z Horních Datyň

Dávno tomu, co v Horních Datyních žil starý a velmi zkušený čaroděj. Podle hlíny dokázal poznat, zda jsou pod zemí ukryté poklady. Jednoho dne za ním přišli tři mužové s troškou hlíny a prosili ho o radu. Čaroděj hlínu prozkoumal, prohlédl si ji mezi prsty, ohřál nad svíčkou a nakonec řekl: „Jděte do Frýdku k Panně Marii na Vápenkách a tam se po tři dny modlete. Potom přijďte zase ke mně.“ Když se muži vrátili, čaroděj jim oznámil: „Jste na stopě velikého pokladu, bude to samé stříbro. Kopejte na tom místě, dobře uvažujte a hlavně buďte stateční. A vezmu si od vás tři zlatky za dobrou zprávu.“ Pak je propustil. Následující noc se tři hledači pustili do díla. Kopali, ale dlouho nacházeli jen prázdno. Až kolem půlnoci narazili na hromádku starých střepů, žádné peníze tam nebyly. Rozmrzeni odešli domů. Po několika dnech šli za čarodějem znovu. Moudrý muž nad jejich počínáním pokýval hlavou: „Škoda, přemíra škody, že jste ty střepy nevzali s sebou. Doma by se vám proměnily v samé stříbro. To jen duch, který poklad hlídá, vás chtěl zmást. A dostanu od vás opět tři zlatky.“ Hledači zaplatili a příští noci vyrazili kopat znovu. Kolem půlnoci opět narazili na střepy. Honem je začali cpát do velkého měchu, když vtom v jámě začalo blikat malé světélko, které sílilo, až je oblila veliká záře. Největší strašpytel vykřikl: „Pánbůh nám budiž milostivý a ty zlý odstup!“ Ozval se hrozivý smích, zbylí dva hledači vyskočili a všichni utekli bez pokladu. Duch je podruhé přelstil. Zdroj: Jiřina a Jaromír Poláškovi, Pověsti ze Slezské brány