O skřítcích Šedivácích

V dřívějších dobách se Březovému vrchu také říkalo Šedivý vrch, protože podle staré pověsti zde odpradávna žili skřítkové, kteří nosili popelavě šedý kabá­tec a šedou čepičku. Tito mužíčci, nazývaní také Šediváci, znali všechna tajemství budoucnosti, do niž nahlíželi přes malé začouzené sklíčko. Mnozí lidé vyprávěli, jak při sběru lesních plodů či jen tak na procházce se najednou před nimi rozhrnulo houští a vykoukla malá postavička v šedém kabátku. Z kapsy vytáhla začouzené sklíčko a přiložila si je k očím. Lidé už věděli z vyprávění, že pokud mužíček vykřikl, překryl si oči dlaněmi a zmizel v houští, bylo zle. Pohled do jejich budoucnosti nevěstil nic dobré­ho. Pokud však mužíček zatleskal a začal pocestného zálibně okukovat ze všech stran, bylo jisté, že ten se nebude muset s osudem prát. Mnozí měli strach z takového setkání, zvláště když bě­hem let se čím dál více mluvilo po kraji o naplněných proroctvích ze „sklíčka času“. A jak léta běžela a s ni­mi i zprávy o neštěstí těch, před kterými šedivý skřítek utekl, nebylo už nikoho, kdo by se odvážil vystoupit na Březový vrch. Až jednou se rozhodl jeden mládenec z Leskovce pře­kazit skřítkům jejich věštění. Vzal s sebou křížek z du­bových větviček svázaných červenou nití, který pře­kazí lecjaké čáry, a vydal se k hoře. Tam se posadil do trávy a čekal. Po chvíli vyskočil z houští šedý mužíček s blýskavým sklíčkem v ruce. Mládenec rychle popadl skřítka za vousy a zatočil s ním, až mu sklíčko vypadlo z dlaně a rozbilo se o ostrý kámen na tisíce malých střípků. Šedý mužík zatleskal a ještě než stačil zmizet, prozradil mládenci, že přece jenom kouzlo úplně ne­zničil. V každém z těch střípků se skrývá malinké po­selství, a tak každý, kdo někdy najde malý kousek za­čouzeného sklíčka, bude moci nahlédnout do vlastní duše. O tom se ostatně také mládenec hned přesvědčil.. Říká se, že na Březovém vrchu mnozí lidé už našli začouzená sklíčka, v nichž uviděli to, co v žádném zr­cadle nemohli nikdy uzřít.

Tip: Znáte už naši hru Strašidlov.cz?