Odchod trpaslíků

Předtím, než byl postaven děčínský most, musel přepravu přes řeku obstarávat převozník.

Jednou k němu přišli dva trpaslíci, kteří chtěli převézt na druhou stranu. Převozník se smál, že je pro ně prám příliš velký. Oni však trvali na svém a za převoz mu slíbili bohatou odměnu. Převozník tedy přitáhl prám blíž ke břehu, aby mohli trpaslíci snáze nastoupit. Ti však otáleli na břehu velice dlouho a převozníkovi se zdálo, jako by na prám nastupovalo veliké množství lidí. Jakmile ti dva trpaslíci konečně nastoupili, zjistil převozník, že prám se noří do vody až po okraj. Velice se nadřel, než ho přeplavil na druhý břeh. Tam prám pevně přivázal a v duchu hádal, kolik lidí asi tak převezl. Jelikož však údolí tonulo v černočerné tmě, neviděl nikoho vystupovat.

Když oba trpaslíci prám opouštěli, řekl jim převozník, co si myslí, a oni mu potvrdili, že opravdu převezl veliké množství cestujících, totiž trpaslíků, kteří však byli neviditelní. Potom ho oba prosili, zda by mohl přeplout řeku ještě třikrát, jelikož labské údolí musejí opustit všichni trpaslíci. Dobrák převozník jel tedy ještě třikrát tam a zpět s přeplněným prámem a oba trpaslíci ho neustále doprovázeli. Když všechny nad ránem převezl, byl velice zvědav, co za vykonanou službu dostane. Jeden z trpaslíků zatřásl váčkem, jenž mu visel u pasu, a na prám se vysypalo suché listí. Trpaslík se potutelně usmál a zmizel. Převozník se strašně rozčílil a vzteky skopal listí do vody, poté odrazil od břehu a jel zpět. Když na druhém břehu za svitu olejové lampy prám uvázal, všiml si, že se na palubě něco leskne. Zvedl tu věc a zjistil, že je to kousek zlata. Začal hledat a nalezl ještě další dva kousky. Kdyby neshodil všechno listí do vody, stal by se z něj určitě boháč.

Od té doby v děčínském kraji nikdo trpaslíky nespatřil.