Pekelská sázka

Málo se ví o tom, že nebývalo údolí Pekelské jako dnes. V dávných dobách byl Pekelský vrch místem, kde se jednou do roka scházeli všichni svatí s Luciferem a hádali se o duše lidí.

Jednou se tahle při tom sněmu svatý Martin vsadil s Luciferem o hospodáře Jíru, jež byl tak bohabojný že nikdá nezaklel.Lucifer ihned povolal všechny čerty a dal jim rozkazy jak hospodáři škodit. Bylo zrovna na sklonku září, v poli bohatá úroda brambor. Za šera na rozhraní dne a noci vlétla do polí celá banda umouněnců pekelných, pole mu zle pošlapali, úrodu poničili a žhavým dechem natí spálili. Ráno vstavší Jíra nad pohromou rukama lomil, povídá však: „Bůh dal, Bůh vzal, co dělati. Ještě že mám kravku, kozu a slepic, ti mě do jara jistě uživí“. Lucifer zlostí zafuněl, zaprskal a zadupal.

Ihned poslal čerty zpět, aby protrhli hráze místního rybníka. Velká voda mu sebrala ohradu, chlév i kurník. Ale ani toto neštěstí nedovedlo Jíru k tomu, aby zaklel či na osud si postěžoval. Lucifer už nevěděl kudy, tak nechal vyvstat velkou bouři a krupobití, jež Jírovi střechu dočista rozbily, okna vytloukly a chaloupku poničily. Teď už hospodáři nezbylo zhola nic. Odstěhoval se do opuštěné pastoušky a nezbylo mu než robotovat na panském. Ale ani tak si slůvkem nestěžoval, jedinkrát nezaklel a pokorně přijímal vůli Boží. Lucifer byl v koncích, když tu se k němu přibelhal starý čert, nejstarší co peklo mělo :“ Výsosti pekelná, na toho tohle neplatí, ale malé pokušení a zlomyslnost ho dožene ke vzteku a klení.“ Lucifer pohodil hlavou a zabrumlal, ať čert koná jak myslí. A že se ten opelichanec starý činil! Jírovi jednou botu schoval, podruhé do ni vody nalil, na třetí žitnou kávu místo cukru solí nadělil, počtvrté podkovu pro štěstí z nade dveří odnesl a když se večer Jíra z roboty znaven a hlád vracel, ukradl mu krajíc chleba sádlem mazaný a sám do na kraji lesa zhltnul.

A Jíra? Jen se pokřižoval a pravil: „ Nechť je chléb zloději požehnán, jistě byl znaven a hladov více než já“. V tom okamžiku se nebe zatáhlo, zahřmělo a vzduchem projel ohromný blek. Z hloubky země se kdosi zachechtal a ozval se mohutným nazlobeným hlasem: „ Umouněnče hloupá, daremná, teďs požehnán a peklo se ti navždy uzavírá. Musíš zůstat na zemi a dokud si u hodných pánů trestu neodsloužíš, nesmíš se navrátit“. To se zlobil Lucifer že prohrál sázku se svatým Martinem. Jíra dál spokojeně žil a poctivě pracoval. A čert? Musel hledat službu a trest svůj odpracovat. Zlostí ještě vrhl na odletu Jírovou ukradenou podkovou a pod Pekelským vrchem na paměť této události tak údolí vyhloubil.