Kalvárie

V roce 1724 se vraceli dva dobří přátelé Václava Wűrfela, hospodáře ve Cvikově čp. 152/II přes Lískový kopec, zvaný nyní Kalvárie, z Mařeniček do Cvikova. Když vyšli na kopec, na němž nebylo tehdy ještě dobrých cest a lesy byly příliš husté, snesla se náhle nad krajem noc a hustá mlha zahalila cíl jejich cesty. Tato okolnost, jakož i únava po namáhavé cestě, přivedla je k tomu, že se rozhodli přenocovat v přírodě. Ráno s překvapením zjistili, že oba měli stejný sen. Viděli ve spánku postavu zpola člověka, zpola anděla, která jim naznačila, aby na místě, kde přenocovali, postavili kříž. Když si ráno vyprávěli svůj sen, rozhodli se, že kříž zde postaví. Odešli do Cvikova ke svému příteli Václavu Würfelovi, jemuž tehdy pozemky na Lískovém kopci patřily, vyprávěli mu svůj sen a s jeho pomocí ještě téhož roku byl v říjnu na kopci postaven železný kříž. V roce 1728 se cvikovští občané Václav Würfel, Jan Richter a František Riegert rozhodli, že na tomto místě zbudují takzvanou "Kalvárii". Vrchol kopce byl urovnán a obehnán kolem dokola zdí.

14. dubna 1729 na Zelený čtvrtek byly zde postaveny tři kříže. Na druhý den na Velký pátek byly pak na tomto místě poprvé předváděny pašijové hry o utrpení a umučení Páně. Pašije se vydařily a byly pak hrány až do roku 1765, avšak na cvikovském náměstí. V desíti jednáních vystupovalo při nich 100 mluvících osob a na 500 statistů. Kříže na Kalvárii posvětil téhož roku 23. května cvikovský farář Jindřich Schleichert de Wiesenthal. 19. května 1730 byly položeny základy ke stavbě "Božího hrobu." Ten byl zbudován z pevného kamene a nad ním postavena dřevěná stříška s podloubím. Svatyňku posvětil cvikovský farář Jakub Lippert. Roku 1742 byla postavena cesta ze Cvikova ke kapli na Kalvárii. Cesta na kopec brzy dostává ráz křížové cesty. Podél cesty se stavěla jednotlivá zastavení - kapličky s dřevěným obrazem některého z výjevů 14 zastavení. Všeobecným přáním cvikovských bylo, aby na tomto místě byla zřízena poustevna. Proto ustavili zvláštní komisi, aby spravovala fundaci pro poustevníka, který by na tomto místě opatroval kříže a kapličky, třikrát denně zvonil, v létě upravoval cesty, ošetřoval stromy a v zimě odklízel sníh. Prvním poustevníkem se stal tkalcovský tovaryš Josef Rieselt, který v mládí odešel se svými rodiči do Saska za prací a teprve před několika lety se znovu vrátil do Cvikova. V roucho poustevníka byl oblečen v roce 1744 a přijal jméno Runoffer. Bydlel ve skalním otvoru - jakési jeskyni až do roku 1751, kdy mu byla postavena chudičká poustevna. Brzy nato se přihlásil druhý poustevník z Českolipska, který přijal jméno Prokop. Zde žili oba až do roku 1783, kdy císař Josef II. zrušil kláštery i poustevny. Fundace cvikovské Kalvárie byla zkonfiskována a převedena do Prahy. Poustevníci museli opustit Kalvárii. Bratr Runofer brzy umírá a Prokop se stěhuje na usedlost Würfelovu. Stává se pomocným bratrem při cvikovském farním chrámu. Umírá v roce 1810 a je pochován v téže rakvi, která mu za života sloužila za lože. V roce 1830 větrná smršť zničila Kalvárii. Zničen byl také 105 let stojící kříž. Svízelné poměry těchto let zabránily, že v tomto roce nebyla provedena plánovaná přestavba kaple "Božího hrobu," která nestačila pojmout velké zástupy poutníků, kteří přicházeli z Čech i Německa. K přestavbě pak došlo až roku 1845 a její nynější vzhled pochází z té doby. Dřevěná zastavení křížové cesty zchátrala a byla v roce 1845 nahrazena kamennými.

V roce 1870 zemřel ve Svoru Antonín Knespel, který ve své závěti odkázal větší obnos na zvelebení křížové cesty na cvikovské Kalvárii s podmínkou, že částka smí být vyplacena až se najde více dobrodinců, kteří by pořídili kaple křížové cesty umělecky provedené. Brzy se našli následovníci. Rodiny Ignáce Jana Balleho a Viléma Goldhammera se zavázaly, že pořídí po jednom zastavení. Biskupský úřad v Litoměřicích a c.k. místodržitelství v Praze daly souhlas ke stavbě, a tak 21.10.1900 bylo 14 kaplí křížové cesty posvěceno kardinálem kapucínského kláštera v Rumburku P. Hillariem Pokorným za velké účasti obyvatel celého kraje. Obrazy křížové cesty jsou uměleckým dílem řezbářské firmy Meyer z Mnichova. Později se toto místo klidu a romantiky stalo místem vzpomínek na zemřelé, zvláště z první světové války. Na skalních kamenech za kaplí bylo zasazeno přes 80 bronzových tabulek se jmény padlých. Před každou tabulkou zářilo světlo ve skleněném kahanu. Kvetoucí rododendrony a okolní lesík doplňovaly toto místo klidu. Památníku padlých dostalo se názvu "Háj padlých" a byl posvěcen 14.10. 1923 a byly sem o výročních dnech konány velké průvody spojené s pobožnostmi. Na první kapličce "Božího hrobu" je nápis: "Poutníče! Tisíce trpících, kteří tu před tebou kráčeli, našli na této křížové cestě útěchu a sílu k dalšímu životu, v němž radost s bolestí se mísí jako vody řek a moří. Zastav se i Ty u jednotlivých zastavení, mysli, co Kristus pro Tvou duši vytrpěl, aby Ti zajistil klid svědomí zde na zemi a blaženost na věčnosti. Srovnej svou bolest s jeho údělem a odejdeš s úmyslem konat dobro a radost sobě i jiným a pak si zajistíš pokoj a klid duše".

Do roku 1991 byla Kalvárie zpustlá a vandalsky zničená než ji Městský úřad ve Cvikově obnovil a zrenovoval za nemalé náklady.