O zlém přízraku s pichlavýma očima

Není to tak dávno, kdy tento vrch sálal jako kamínka. Kopec byl totiž doslova posetý milíři, v nichž uhlíři pálili dřevěné uhlí.Kousek pod vrcholem při cestě stával jeden z takových milířů, u něhož pracoval jistý uhlíř z Krákořic. Znali ho lidé v širokém okolí, protože tento muž dovedl vyprávět všelijaké zvláštní příběhy, které, jak tvrdil, sám prožil. Jedním z nich byl příběh o starém muži s píchlavýma očima, který se objevoval ve zdejším lese. Svým dechem dokázal proměnit člověka v kámen.By vlastně jednou z podob baziliška, ztělesněním zla a nenávisti vůči lidskému rodu. Uhlíř vyprávěl, že kdo potkal starého muže a nevěděl, jak se bránit proti jeho smrtícímu dechu, po chvíli zkameněl. Dušoval se, že některé z velkých kamenů ležících dosud na svazích kopce byly kdysi také živé bytosti. Sám prý jednou, pár hodin poté, kdy spatřil zlý přízrak, objevil kousek od cesty podivný balvan, který tam nikdy předtím neležel. Když se k němu naklonil, uslyšel slabý vzdech. Proto radil každému, kdo procházel těmito místy, aby sevřel ruku do fíku. Tak se od pradávna říkalo zvláštnímu sevření pěsti, kdy palec se prostrčil mezi ukazovák a prostředník. Toto obranné držení palce mělo znemožnit zlým silám uplatnit svou moc nad člověkem. Od dob, kdy v lesích na Kamínkách žil onen uhlíř uplynula celá staletí, ale lidé na tento příběh nezapomněli a v blízkosti velkých kamenů zatínali pěsti.Co kdyby starý muž s pichlavýma očima byl nesmrtelný?