Švédský les u Stodůlek

Ves Stodůlky u Kašperských Hor leží v kraji, jehož obyvatelé za dávných časů, snad už Břetislavem I. ustanovení byli strážci hvozdu pohraničního, podobně jako Chodové na Domažlicku. Později dostal kraj ten jméno Královský hvozd, a jeho obyvatelům říkalo se Kralováci; ti byli poddáni přímo králi českému a měli mnoho výsad. Směli volně užívati svých pozemků, osvobozeni bylí od daní a dávek, měli právo volné honitby a rybolovu, směli svobodně vařiti pivo a páliti kořalku, i jiná ještě, práva měli. Sami volili si své rychtáře. V Královském hvozdě ještě v XVII. století bylo devět královských rychet, jedna z nich také v Stodůlkách. Strážci pohraničního hvozdu proti vpádům z Bavor byli zajisté Češi, jak ukazují dodnes také četná česká jména místní; Němci stěhovali se tam teprve po válce třicetileté. Rychty královské se potom poněmčily, jediná česká zbyla ve Stachově.

V třicetileté válce i Královský hvozd navštíven byl švédským vojskem, které tam vpadlo z Bavor. Pověst vypravuje o tom, kterak Stodůlečtí Švédům se ubránili. Měli chytrého rychtáře, ten jim poradil, co udělat. Jakmile přišly zprávy o tom, že se Švédové objevili v kraji, vytáhli Stodůlečtí do lesa, kterým vedla cesta do vsi. Vzali s sebou pily a především porazili dva kmeny, kterými zatarasili cestu tam, kde se vycházelo z lesa ke vsi. Potom nařezali blízko při zemi množství stromů u cesty z té strany, odkud čekali nepřítele. Tam pak, kde se na cestě ke vsi z lesa vycházelo, nařezali krajní stromy skoro až k samé kůře.

Měli štěstí Stodůlečtí, že toho dne nevanul silnější vítr; ten byl by jim všecko pokazil. Ale tak mohli se připraviti dobře k obraně. A také se povedlo, co rychtář vymyslil. Na drahý den Švédové vskutku se objevili za lesem, táhli k Stodůlkám. Byla to četa jezdců, za nimiž táhlo oddělení pěších.

Dali se lesem, ale když se dostali na drahou stranu, zastavili; poražené kmeny překážely v cestě. Švédský velitel poručil pěším, aby překážku rychle odklidili. Ale ti, jak se kmenů chápali a tahali je stranou, vrazili prudce do jednoho z kmenů až ke krajíčku nařezaných. Ten se hned kácel, a jak Stodůlečtí očekávali, strhl s sebou i kmeny vedlejší. Nastal strašný praskot a rachot v lese, země duněla pádem kmenů. Strom za stromem kácel se k zemi a porážel nepřátelské vojáky. Z jezdců, kterým se koně začali plašit, nevyvázl ani jediný, jen pár pěšáků, posledních v řadě, spasilo se rychlým útěkem. Stodůlky byly zachráněny, Švédové už se tam neodvážili. A odtáhli také z Královského hvozdu. Stodůlečtí vydali se potom do lesa, odklidili kmeny a zahrabali mrtvé. Na místě poraženého lesa zasázen po čase a vyrostl les nový, a tomu říká se dodnes Švédský les. Ještě dnes, když tam sedláci stromy kácejí a pařezy vykopávají, najdou někdy v zemi nějakou podkovu nebo něco z vojenského výzbroje z třicetileté války.