Mlynářský přátelí se s hasrmany

U stařička ve mlyně meškali pod kolem hasrmani. Jeden raz se ze mlyna začala tračič muka. Mlynarčik dluho němuh´přišč na to, kdo mu muku kradže. Až raz večer, no bylo už to kole pul noci, slyši hrač šumnu muziku. "Co tež to?" praji se a dživa se okenkem ven.Naraz začla hrač muzika na zahradže a kole vody začly se mihač šumne dževuchy a chlopečci. Ten taněc - to ešče svět něvidžel. Tak se enem za nima kuřilo. Mynarčik se praji: "Aha, už vim, kdo mi chodžil na muku! Eli tež dostanu aspoň kolač?" Ledvaj to dořeknul, už se bližila hasrmanova roba a nesla v košiku kolače. A přimo idže ku minarčikoji. Mynarčik neměl hrubě chuči se ty kolače vzač, ale přecaj se ich enem vzal. A na muziku byl tež pozvany. To pry bylo vesele! Ani u velkeho panstva. Stalo pry to za tu ukradenu muku. Od teho času byl mynarčik s hasrmanoma za dobře. A co by ni, dy se muh baj s hasrmankami pomilovač. I na křčinach byl. To už němuseli hasrmani muku krašč, to im ju sam zanes. A i vazanek dal temu hasrmančatku pěkny.