O zakopaném pokladu

V severovýchodním cípu okresu Blansko leží obec Úsobrno a východně od ní na návrší Durana kuželovitý kopec, dnes hustě zarostlý křovím a trávou. A kdysi v dávných dobách zde stával dřevěný hrad.

Přes Úsobrno vedla starodávná obchodní cesta, tzv. Hvozdecká stezka, která ve Svitávce navazovala na stezku Trstenickou a směřovala do Olomouce.

Když vtrhli na Moravu Tataři, uchýlila se sem manželka údělného knížete z Olomouce. Vzala s sebou mnoho zlata a pro jistotu je zakopala poblíž hradu, na kopci, kterému se dlouho říkalo Spálená. Domnívala se, že poklad zde bude v bezpečí, i kdyby na Duranu přikvačilo neštěstí a ona sama musela prchat tajnou podzemní chodbou.

Tataři k Duraně opravdu přitáhli. Vedl je někdejší župan, jenž zradil za slib zachování života.Hrad však byl pro ně i tak tvrdým oříškem. Desítky jich padlo s rozbitými hlavami do hradního příkopu, desítky jich ležely po svazích Durany s šipkami v prsou. Ale když župan prozradil i vchod do tajné chodby a stateční obránci byli napadeni zezadu, neubránili se a zahynuli do jednoho.

Vítězní Tataři Duranu vyplenili a spálili. Popel lidského díla splynul s popelem bojovníků, paní kněžny i zrádného župana který přestože doufal že jsi zradou zachrání život, přesto dostihla jej smrt upálením za živa. Lehlo popelem tehdy i město Úsobrno, ležící pod hradem. krajem šla vítězně smrt, loupež, dým a marné byly slzy … nic nezabránilo této skáze.

Uběhl čas a vše bylo jak dřív, i když jinak. Ty tam byly boje. Jen Vršek Durany už nezdobil hrad.Celý zarostl lesem, jakoby s touhou zapomenout na všechno bezprávý, které se tu tehdy událo.

Jen v pekelné rokli každého dne v poledne bylo slyšet nářek hradního zvonu, tam se vždy o svatojánské noci zjevoval zrádný župan na bezhlavém koni. A v místech, kde kněžna zakopala zlatý poklad, nesmírně mnoho peněz, vyskakovaly jednou v roce plaménky. To na Velký pátek, právě když se četly pašije.

Kdysi se jej vypravili hledat pastýř a dřevař, a jak to většinou bývá, ani oni neudržely jazyk za zuby …

Sud s penězi se pak propadl ještě hlouběji do země, že se již nikomu nepodařilo jej vykopat.