Kham Khach

Vesnice Vachagan je známá především díky svým posvátným místům. Jedno takové najdete na břehu řeky Vachagan u cesty vedoucí k hoře Khustup. Říká se mu Kham Khach a pamětníci dodnes vypráví o jeho mocné energii.

Místní obyvatelé se dříve během letních měsíců vydávali se svým majetkem a zvířaty usadit do hor. Kham Khach byl na jejich cestě pro každého povinnou zastávkou. Starší ženy zde prováděly zvláštní rituály. S pohledem upřeným k hoře Khustup se modlily a obětovaly při tom sladké pohoštění a mince vodám řeky Khachin. Jinak nemohly pokračovat v cestě.

Rima Nurijanyan z Vachaganu zmiňuje posvátné místo Kham Khach ve svých pamětech. „Nejstarší v moc Kham Khachu skutečně věřili, dospělí pak jejich příklad následovali a děti, ty si rituály prostě užívaly.” Ženy, které sem přicházely, zde sesedaly ze svých koní a mezků a jedna po druhé přistupovaly ke kříži. Políbily ho, pomodlily se, položily bílé mince na kámen a zapálily svíčku na vrchu kříže. Potom mlčky odešly. Jejich děti musely v zájmu zachování tradice učinit totéž.

Lidé se na Kham Khachu scházeli také jindy. Například sem přicházeli prosit o pomoc, když jim silná sucha zničila úrodu. Ženy se zde pak společně modlily a prováděly speciální rituály. V období sucha pálily zelenou trávu a polévaly kříž vodou. Když naopak lidé přišli o úrodu kvůli silným dešťům, tak zde zapalovaly ohně. Díky proměnlivosti počasí, lidé často věřili, že byly jejich magické rituály skutečně vyslyšeny.

Staří lidé, kteří věřili v moc tohoto místa, sem přicházeli, aby přinesli oběť. Čtyřikrát obešli kříž dokola, pomodlili se a položili na kámen hlavu obětního kohouta. Jeho krví pak nakreslili křížek na čelo toho, za koho se modlili. Poté uvařili maso z kohouta a rozdělili ho na sedm porcí. Každou porci dali do tradičního chleba lavaš. Místní děti je pak roznesli do domů starších a nemocných lidí, kteří tuto obětinu vděčně přijali.