Legenda o černém mnichovi

Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, za panování urozených a slavných králů z rodu Přemysla Oráče byl na toužimské klášterní panství dosazen bratr probošt, jistý Dluhoš. Jeho úkolem bylo pečovat o toužimský klášterní statek a zdejší poddané od nichž vybíral stanovené dávky a ty pak posílat do kláštera. Bratr Dluhoš byl kanovníkem teprve krátce, nikdo jej neznal, ale byl velmi bystrý a schopný. Že byl opravdu schopný, a to všeho, se záhy potvrdilo. Když přišel do Toužimi, zavedl pro poddané nové daně a nařídil nové roboty. Neposlušné poddané tvrdě trestal pokutami nebo hladomornou na proboštství. Navíc začal okrádat i své spolubratry, neboť část vybraných daní si nechával pro sebe, peníze shromažďoval v tajném úkrytu ve sklepeních svého domu, a také to nejlepší z úrody si vždy nechal jen pro sebe. Do kláštera pak napsal, že poddaní nechtějí platit a že úrodu buď sežraly kobylky nebo zničil déšť či nějaká jiná katastrofa. Lež má ale krátké nohy a tak se vše nakonec doneslo až do Milevska. Bratři s otcem opatem se velmi rozhněvali a rozhodli se neposlušného Dluhoše potrestat. Přijeli do Toužimi a hned na probošta uhodili. Ten však zapíral a nechtěl se svého nakradeného bohatství vzdát. Rozhněvaný konvent se rozhodl zlého probošta tvrdě potrestat. Předvedli ho, svlékli mu bílé roucho a oděli ho v roucho černé, na znamení toho, že se stal "černou ovcí" jejich konventu i celého řádu a církve. Pak jej odvedli do podzemí proboštství a tam jej v jedné z chodeb i s jeho ukrytým nakradeným pokladem zazdili. Od těch dob se zde zjevuje "černý mnich", proboštova neklidná hříšná "černá" duše a bloudí podzemím, kde hledá další a další peníze a poklady a láká jemu podobné hříšníky do tajných chodeb z nichž se živý již nikdo nevrátí. Nikdo z dalších premonstrátů, kteří zde pak sloužili a žili, jej však už nespatřil, neboť to byli slušní a poctiví řeholníci, kteří žili v chudobě a čistotě, tak jak to nařizují regule. V nebezpečí se mohou ocitnout jen lidé nepoctiví, kteří cinkáním svého měšce přilákají "černého mnicha". Později, když bylo proboštství bratry premonstráty opuštěno a stalo se hradem a pak zámkem, pak se v jeho podzemí ztratilo mnoho nepoctivců a hrabivců, kteří zde hledali poklady. Bloudící "černá" duše najde věčný pokoj a klid teprve tehdy, až proboštův poklad najde poctivý člověk čistých úmyslů a ten celý poklad věnuje pro dobro chudých a potřebných lidí.