Pověst o mlynáři z Podhorního mlýna

Úsměvná a nevšední pověst o mlynářově chlapci z Podhorního mlýna, který se učil u permoníků čarodějným kouskům, je jen jednou z mnoha pověstí o Podhoře. Starý Podhorní mlýn na samotě byl námětem i další, ale méně známé pověsti. Její motiv se objevuje na více místech v západočeském kraji. Tato pověst patří k nejstarším.

Mlynář na Podhorním mlýně byl zbožný muž, každému rád pomohl a proto mu rádi sloužili neviditelní skřítkové z Hory, doma i venku, na polích a lukách. Za to jim mlynář nosíval misku s mlékem do vchodu na jižní straně Hory. Jak šel čas, mlynář byl stále bohatší a úrody byly vysoké. Tehdy začal být lakotný a zdálo se mu, že už skřítky nepotřebuje. Přestal jim nosit jídlo do Hory.

Jednou o půlnoci kdosi zaklepal na okno. Mlynář vyskočil a spatřil skrze mlhy na lukách kolem potoka, jak táhnou skřítkové kamsi pryč. Každý nesl blikající světýlko a jen jako záchvěv větru slyšel volání: "Měj se tu dobře, ty starý lakomče, už se nikdy nevrátíme!"

Mlynář se tomu ze srdce zasmál a znovu ulehl. Ráno se mu všechno rozleželo v hlavě, vzal chléb a misku s mlékem a šel k díře skřítků. Jídlo tam položil, ale příštího dne je našel netknuté. Od těch dob jeho hospodářství upadalo, přišla bída a musel nakonec žebrat ode vsi ke vsi. Jednou zmizel a po dlouhém čase nalezli lidé ve zdejším lese lidskou kostru a kolem plno rozházeného havraního peří.