Podzemní domov skřítků

V místech, kde se nachází pramen domašovské kyselky, se občas ozývají zvuky připomínající dětské broukání. Je to ozvěna hlasů skřítků, obývajících podzemní prostory ukryté hluboko pod zemí. Tam žijí od pradávna malí mužíčkové, nad jejichž hlavami vyvěrá na povrch léčivá voda, která roznáší po světě v malých bublinkách něco z moudrosti pohádkových tvorů. Skřítkové, jak praví pověst, zde vydechují do podzemních vod své tisícileté zkušenosti a poznání, aby člověka prostřednictvím léčivých pramenů podarovali alespoň dílem toho, čeho sami mají nadbytek – zdravím a moudrostí. Lidé přece kráčí po jejich nebi, protože země je tím jediným, co skřítkové mají nad svými čepičkami a, tak odjakživa považují za samozřejmé lidem pomáhat a udržovat si jejich přízeň. Pokud je člověk ve své samolibosti nepřehlíží a dokáže ve své fantazii zhmotnit jejich neviditelné postavičky, vždycky rádi vyplní pozemským obyvatelům vyřčená i nevyřčená přání, ukáží jim místa nevídaných pokladů, prozáří jejich duše radostí a po kapkách jim přidají zdraví a moudrost. A Odměnou za tyto dary je dobré poděkovat alespoň úsměvem. Vždyť skřítkové, kteří vždycky odněkud pozorují toho, kdo se napije této léčivé vody bývají velice nešťastní, když zahlédnou na svém nebi zachmuřenou tvář.