Pověst o Staré Vodě

Dávno předtím, než ve Staré Vodě vyrostl poutní chrám svaté Anny, stával ve vsi jen skromný kostelík zasvěcený svatému Jakubovi. Nedaleko něj se rozprostírala bažina zarostlá hustým křovím, kam chodil jeden ovčák pást své stádo. Brzy si všiml něčeho zvláštního. Ovce často mizely v křovinách a dlouho se nevracely. Jednoho dne se za nimi vydal, aby zjistil, co je tam tolik láká. Když je našel, zůstal stát v úžasu. Ovce pokojně ležely pod starou vrbou a všechny hleděly vzhůru do její koruny, jako by se tiše modlily. Ovčák zvedl oči a mezi větvemi spatřil malou dřevěnou sošku. Když svůj zážitek vyprávěl vesničanům, poznali v ní podobu svaté Anny. Od té chvíle se lidé pod vrbou scházeli, modlili se a prosili světici o ochranu. Po čase se rozhodli, že sošku přenesou do kostela svatého Jakuba. Jenže druhého dne zmizela. K jejich překvapení ji našli opět na stejném místě v koruně vrby. Přenesli ji znovu – a znovu se záhadně vrátila. To se opakovalo hned několikrát. Lidé uvěřili, že je to znamení. Svatá Anna si přála zůstat právě na tomto místě. Nejprve zde proto postavili malou kapličku. Ta byla v průběhu let několikrát rozšířena a přestavěna, až nakonec na jejím místě vyrostl nádherný poutní chrám svaté Anny, který stojí ve Staré Vodě dodnes.