Kočičí pahorek

K silnici do Březence se nachází malý pahorek, ke kterému se váže jedna pověst. Příběh se odehrával v době, kdy v Chomutově byl klid a mít, živnosti vzkvétaly a měšťané byli velmi zámožní. Jejich ženy i dcery se strojily a zdobily nádhernými šperky. Dokonce začaly celé dny jen lenošit a zahálet. Na některé platila výhrůžka, že kdo povede povětrný život, bude zavřen do šatlavy. Na některé to platilo, jiné se strojily ještě víc. Ty hýřivější byly nazývány kočky. Tento život vedlo sedm měšťanských dcer, proto byly ve všech hospodách v Chomutově známé jako „sedm koček“. Dopoledne všechny spaly, odpoledne se projížděly městem a večer zpívaly a tančily do rána. V postní době po masopustu se musela zábava odříct. Sedm koček mělo mrzutou náladu. Madlička prohlásila, že by byla ráda, kdyby je třeba snad pekelný kníže přišel pobavit. Další den přijel bohatý cizinec a všem zalepil oči zlaťáky, aby se mohl večer bavit. Kočky byly z cizince přímo omráčené. Ve veselé náladě mu slíbily, že se postarají, aby na Zelený čtvrtek se jejich veselí zúčastnila celá městská rada i s panem farářem. Pokud ne, tak ať zkamení. Celá městská rada opravdu přišla. Děkan návštěvu slíbil, ale nakonec si to rozmyslel. Druhý den jeli kočky s cizincem na projížďku k Březenci. Dojeli k pahorku a kočky se rozestavily mezi stromy. Zahřmělo, země zaduněla. Sedm dívek se proměnilo v šedé balvany, které měly podobu koček. Čertovský povoz i s cizincem zmizel. V noci je tam slyšet vřeštění koček a mnoho chomutovských žen začalo vést spořádaný život.