Černý kříž u Domašova nad Bystřicí – připomínající slavnou prusko-rakouskou bitvu z roku 1758

Z jižního okraje Staré Libavé odbočuje ze silnice na Norberčany zpevněná cesta k silnici na Domašov nad Bystřicí. Po něco víc než kilometru stojí přímo u silnice Černý kříž. Památník postavený v roce 1858 u příležitosti stého výročí prusko-rakouské bitvy u Domašova. Generál Laudon zde přepadl pruský konvoj zásobovacích vozů a tím muselo být ukončeno obléhání Olomouce nepřátelskými vojsky. Nedaleko místa, kde dnes Černý kříž stojí a připomíná slavnou prusko-rakouskou bitvu z roku 1758 se zjevoval v dřívějších časech starý vysloužilý vojál. Lidé říkali, že v zamaštěné torně, kterou nosil přes rameno, jsou uvězněny duše všech, kteří padli v boji na zdejším bitevním poli. Voják byl vídáván o poslední noci měsíce června.jak sestupuje z mírného svahu k cestě, u níž se potom zastavil, položil tornu na zem a hlasitě zavolal na toho, kdo v tu chvíli tudy procházel. Žádal jej, aby tornu otevřel a uvolnil duše z koženého sevření. Kdo by ho však uposlechl, vrátil by do skutečnosti to, co mělo být dávno zapomenuto a místo by znovu ožilo válečným rykem. Že se tak jednou opravdu stalo, je zapsáno v jedné pověsti, která vypráví o tom, jak se v noci na první červencový den obyvatelé Domašova a Norberčan vzbudili nenadálým hlukem připomínajícím rachocení těžce naložených vozů, střelbu zbraní a nářek umírajících vojáků. Nad kopcem bylo vidět ohnivou zář, která nezmizela po celou dobu válečného běsnění, vyvolaného temnými silami z dávných časů. Když konečně nastal klid, dosvědčilo několik lidí, že spatřili za obzor mizející siluetu muže, jemuž se na rameni těžce pohupovala černá torna. Ještě dlouho poté vyprávěli někteří lidé, že o poslední červnové noci není radno pobývat v těchto místech, protože přízrak starého vojáka stále čeká na toho, který zase oživí dávnou minulost.