O raráškovi

V Horních Borech žil bohatý sedlák, který vlastnil veliký statek. V truhle vždycky míval dost zlaťáků a nikdy nepoznal, co je to nouze.

Aby měl svůj majetek v bezpečí před zloději, pořídil si dobrého hlídače, psa Tyrase. Byl to pěkný černý huňáč, veliký jako tele., sluch měl, že na hon cesty slyšel cizí kroky, čich měl tak výborný, že našel každou zaběhlou slípku a utíkat dovedl, že by ho střela nepředběhla. Takový to byl pes.

Sedlák se o něj dobře staral, dal mu postavit boudu jako hrad a misku neměl nikdy prázdnou.

Tyras hlídal jako ostříž a díval se na hospodáře tak rozumně, že sedlák kolikrát řekl: "To zvíře jen promluvit a byl by z něj celý člověk."

Když šel někdy s Tyrasem do polí a zasedl na mezi, uložil se pes k jeho nohám a díval se mu tak upřeně do očí, že sedláka až mrazilo. Skoro měl ze svého psa strach.

Kolik let už byl Tyras ve statku, když uhodily zlé časy, přihnala se válečná bouře. Kde kdo měl co lepšího, zazdíval to ve sklepě a schovával, kam se dalo. Mnozí zakopávali hrnce s penězi v lese, jiní je skryli pod kořeny stromů na sadech u stavení. A do tajných skrýší snášeli šaty, peřiny, cínové nádobí i jídlo. Náš sedlák nasypal peníze do kameninového hrnce, přikryl je pokličkou a v noci je zanesl na mez svého pole, tam kde stály tři vysoké lípy. Pod těmi při lucerně vykopal hlubokou jámu a do ní uložil svůj poklad. Pak jámu zasypal, obložil drnem a udupal, aby nikdo nepoznal, že zde bylo hnuto zemí.

Při této práci stál vedle sedláka věrný Tyras. Moudře všechno sledoval, a když už odcházeli, řekl mu hospodář: "Tyrásku dobře hlídej a nikoho k těm penězům nepouštěj". Tyras zasvítil očima, zaštěkl a ve velikých kruzích třikrát oběhl jámu. A zase běžel čas...

Vojna nadělala ve vsi velké škody, hodně chalup se změnilo ve spáleniště, pole zpustla a ti, kdo si opravdu dobře neschovali peníze, přišli o všechno.

Sedlák se radoval, že má své peníze v bezpečí a že si za ně koupí co potřebuje. Když bylo nebezpečí opravdu pryč, vzal motyku a šel ke třem lípám. A už ne v noci, ale za poledne. Tyras byl s ním.

Sotva však sedlák zvedl motyku a chtěl začít kopat, vyskočil pes proti němu jako divý. Štěkal, vrčel, zuby cenil, pak i kousl. Sedlák nechal kopání, odvedl psa domů a zavřel ho do komory, kde ho přivázal na řetěz a zamkl. Pak se vrátil na mez a chtěl kopat. Ale Tyras tu náhle zase byl a zle na pána dorážel.

Sedlák se skutečně rozhněval: "Hlupáku," řekl psovi, „poručil jsem ti, abys hlídal moje peníze před zloději, ale ne přede mnou!" Pes zasvítil očima a odpověděl lidským hlasem: "Na tos měl myslet, když jsi mě žádal, abych k penězům nikoho nepouštěl. Já jsem ty peníze uhlídal přede všemi a uhlídám je i před tebou. Jsem rarášek a peníze patří mě!"

A kde nic - tu nic, pes se najednou ztratil, jako by se propadl. Sedlák chvíli stál udiven, ale pak se vzpamatoval a začal znovu kopat. Už to šlo bez nesnází a brzy našel v zemi svůj hrnec. Ale když odklopil víko, byl hrnec prázdný. Jen na dně leželo trochu hlíny.

Peníze byly pryč - rarášek Tyras je odnesl.