O Životicích

Před staletími zde byli jen lesy a nic než lesy. Všude plno zvěře, jinak božský klid a mír. Později zde v lesích uhlíři pálili v milířích dřevěné uhlí. A ještě mnohem později les rozdělila kupecká cesta z Karviné, přes Suchou, do Těšína. Asi ve středu lesa, nedaleko té cesty byla studánka s vodou čirou jako křišťál, studenou jak led a chutnou jak víno. Ta lákala kupce ke krátkému zastavení a odpočinku. Brzy bylo všem kupeckým povozům známo, že si tam můžou odpočinout, ochutnat a osvěžit se vodou ze studánky. O kupeckém odpočívadle se však dozvěděli i zlí lidé, kteří chtěli snadno přijít k bohatství. Ukryli se tedy v hustém porostu a číhali na příležitost. Pak nečekaně kupce přepadávali a nejenže je okrádali, také je mordovali. Řádila zde banda nelítostných vrahů. Svou krvežíznivost si vybíjeli na chudobném lidu, který jim neměl co dát. Záhy se po celém okolí povídalo, že jet tím lesem, znamená hazardovat s tím nejcennějším co člověk má, životem. A že zde často docházelo k boji o život, i tu studánku nazvali Život. První osadníci si pak název studánky mírně upravili a nazvali svou osadu Životice.