O kapli sv. Šebestiána

V Uherském Hradišti již po několikáté zuřil mor. Pro nemocné byl na cestě k Mařaticím zřízen lazaret, ale proti moru nebylo pomoci. Desítky nemocných denně umíraly. Pohřbívat je běžným způsobem na hřbitově už nebylo možné, a tak byly pod mařatickým kopcem vykopány hluboké jámy, kam mrtvé házeli a polévali vápnem. Těmto místům se každý vyhýbal. Však jednou se i zde něco pohnulo. Pomalu se z morové jámy vynořovala postava muže. Snažil se co nejrychleji z tohoto hrůzného místa dostat. Nakonec se přece jen dostal až k lidskému obydlí – chaloupce na okraji Mařatic. Hospodáře a jeho ženu ze spánku vytrhlo až naléhavé klepání na dveře. Hospodář šel otevřít a zanedlouho do světnice přímo přinesl na smrt bledého důstojníka, celého pomazaného vápnem. Sklenka vína a trocha jídla ho posilnila natolik, že byl schopen vyprávět. Byl mezi těmi, kteří střežili kunovskou bránu. Dostal horečky, a tak ho zanesli do lazaretu. Mysleli, že onemocněl morem. Poté ho i s mrtvými naložili na vozík a hodili do šachty. Snad až hrůza, když zjistil, kde je, mu dodala sílu vyškrábat se ven. Díky péči hospodářů se důstojník brzy uzdravil a na místě, kde tenkrát onemocněl, dal postavit kapličku, zasvěcenou sv. Šebestiánovi – ochránci proti moru.